Rubrika: Historie

Historie plavání otužilců – část 3., Historie sportovního otužování

Nikodem

Alfred Nikodem

Historie sportovního otužování
V 19. a 20. století začali někteří jedinci propagovat zimní otužování plaváním ve studené vodě. U nás se stal průkopníkem Alfred Nikodem, který v roce 1923 poprvé plaval veřejně v zimě přes Vltavu. Založil klub otužilců, takže v roce 1928 plavalo venku při tradičním vánočním vystoupení již jeho 63 členů. Své následovníky měl i v jiných městech. Je známo, že v té době vždy v zimě přeplavali řeku Radbuzu v Plzni bratři Stejskalové se skupinou podobných nadšenců. Alfred Nikodem jako 82 letý plaval v zimě ještě v roce 1945 a o 4 roky později zemřel. Pomyslnou štafetu vedoucího otužileckého sportu po něm přebral jeho žák Oldřich Liška, který byl v čele otužileckého úseku desítky let až do své smrti. Po 2. světové válce se plavání v ledové vodě u nás značně rozšířilo a pod názvem sportovní otužování se stalo od roku 1968 součástí svazu plaveckých sportů bývalého ČSTV.
Do roku 1958 existoval u nás pouze jediný klub zabývající se otužováním (I. oddíl otužilců a plavců vytrvalců Tělovýchovné jednoty Praha-Hostivař). Po tomto roce v důsledku mnohaleté propagační činnosti pražských otužilců se začaly zakládat další oddíly otužilců v Čechách a na Moravě.
V zimním plavání rozlišujeme vodu ledovou o teplotě 4°C a nižší, studenou 4,1 – 8°C a chladnou 8,1 – 12°C. Soutěže probíhají od 1. 10. do 30. 4. zpravidla na tratích 100, 250, 500, 750 a 1000 metrů. Maximální časový limit na uplavání trati je 22 minut. Plavec nesmí mít na sobě žádný prostředek zvyšující odolnost vůči chladu (např. neopren). Povoleny jsou plavecké čepice a boty do vody, neumožňuje-li viditelnost bezpečný vstup a výstup z vody (ZEMAN, Václav. Adaptace na chlad u člověka: možnosti a hranice. 1. vyd. Praha: Galén, 2006, s. 10-11). (Pokračování textu…)

Historie plavání otužilců – část 2., Otužování a jeho vývoj

vincenz_priessnitz

Vincenz Priessnitz

Otužování a jeho vývoj
Pod pojmem otužování zpravidla rozumíme činnost, jejímž výsledkem má být schopnost organismu správně a pohotově reagovat na klimatické výkyvy zevního prostředí. Při každodenním životě přichází z jednotlivých vlivů podnebí nejvíce v úvahu sluneční záření a změny teploty. Otužování je tak staré jako lidstvo samo. Člověk v něm zastával jak roli pasivní, když byl přírodou tvrdě a soustavně otužován, neboť jeho odolnost byla podmínkou přežití, tak roli aktivní vždy, když si uvědomil, že mu zvyšování otužilosti přináší výhody.
Ze starověku můžeme vzpomenout Sokrata, který se roku 422 př. n. l. zúčastnil ve věku 48 let válečného tažení. Diogenes Laeterský o něm píše, že byl velmi otužilý. Po celý rok prý chodil bos. Seneca mladší, vychovatel císaře Nerona, byl údajně také velmi otužilý a po celý rok se koupal a plaval v Tibeře.
Z osobností doby nepříliš dávné musíme vzpomenout německého faráře Kneippa (CAPKO, Ján. Základy fyziatrické léčby. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998, s. 99), jehož léčebná metoda spočívala v soustavném otužování studenou vodou za pobytu v přírodě. Z té doby se nám zachoval i termín knajpování, což bylo brouzdání ve studené vodě, nebo alespoň v ranní rose. Přejdeme-li státní hranici do Německa poblíž Železné Rudy, narazíme na mělký umělý vodní kanál, který má název Kneipperbach. Na Moravě působil další průkopník otužování, lidový léčitel Vincenz Priessnitz, který byl nazýván „vodní lékař“, ačkoli lékařem nikdy nebyl. Vzpomínáme na něho jako na zakladatele moderního způsobu vodoléčby a založil také léčebný ústav v lázních Jeseník. Po něm dosud nazýváme mokrý obklad, překrytý suchou látkou. Odolnost vůči chladu sledovali velmi pečlivě i čeští lékaři. Dokazovali, že otužování má význam pro prevenci tzv. chorob z nachlazení. Běžné otužování by se mělo stát součástí života každého člověka (ZEMAN, Václav. Adaptace na chlad u člověka: možnosti a hranice. 1. vyd. Praha: Galén, 2006, s. 9). (Pokračování textu…)

Historie plavání otužilců – část 1.

A.Šlechta

Antonín Šlechta

Úvod
Moje práce pojednává o historii a vývoji plavání otužilců, sportovního otužování nebo také zimního plavání, jak zní oficiální název.
Přestože se jedná o sportovní činnost s velikou tradicí, žádné oficiální prameny nejsou k dispozici. Jedná se spíše o novinové útržky, které někdo duchapřítomný zachoval, nebo články publikované pamětníky na internetu.
U nás žádná publikace zabývající se přímo historií zimního plavání nebyla nikdy sepsána. Práce má proto za cíl stručně osvětlit vznik a vývoj tohoto sportu, přiblížit nám jeho největší osobnosti a seznámit nás se stávajícími kluby a oddíly zabývajícími se plaváním v ledové vodě, a to na základě rešerše novinových článků, příspěvků na internetu a oral history s dosud žijícími pamětníky.
Práce je rozdělená do jednotlivých kapitol. Úvod je doplněn o stručný přehled prací, které byly napsány na toto téma. Následuje kapitola určující cíle, úkoly a metody práce. Obecný přehled historie plavání od jeho počátku je stručně popsán v následující kapitole. K otužování se dostává v následující kapitole, kde jsou popsány účinky studené vody na lidské tělo, ať už negativní či pozitivní. Na závěr „první části“ práce je ve stručnosti popsána historie sportovního otužování (zimního plavání). Práce pokračuje samostatnou historií jednotlivých klubů a největších osobností toho sportu, které měli přímý vliv na vývoj plavání v ledové vodě do podoby, kterou známe dnes. Text je doplněn o zajímavé obrázky z tohoto zajímavého sportu.

Stručný přehled o použité literatuře:
Sledování historie vývoje zimního plavání je velice obtížné, protože neexistuje žádná publikace, zabývající se tímto tématem. Mnoho cenných informací bylo získáno přímo v klubech nebo při vzájemných rozhovorech s osobnostmi. Doplňující informace potom byly čerpány z internetových článků, webových stránek jednotlivých oddílů, nebo uchovaných novinových článků v archivu pana Radka Táborského, který shromažďuje informace o dálkovém a zimním plavání od jeho počátku pro své internetové stránky www.plavani.info. (Pokračování textu…)

Oldřich Liška nestor otužilců se narodil před 105 léty

2. Oldřich Liška nestor čsl. otužilcůOldřich Liška, nestor československých otužilců, se narodil 7. srpna 1910, tj. právě před 105 léty. Ve své celoživotní neúnavné činnosti navázal na Nikodemovy popularizační aktivity, a otužování propagoval po celém tehdejším Československu. Jeho zásluhou existuje dnes v České i ve Slovenské republice několik desítek otužileckých klubů. Od nejútlejšího mládí měl mimořádně úzkou vazbu na plavání, bez ohledu na teploty vzduchu a vody. Založil historický TOK (Tělovýchovný otužilecký klub), který byl téměř rodinnou institucí. Pracoval v tom směru nesmírně obětavě, třeba i za cenu osobního omezování. Byl pravým tátou všech otužilců, rádcem, organizátorem, stanovil meze činnosti ve sportu otužování tak, aby přinášelo nezbytné zocelení tělesného stavu a přitom jej neohrožovalo. S politováním je nutno říci, že v současné době jsou za účelem senzace nebo lámání rekordů tyto dávno ověřené hranice spolehlivých možností často překračovány. Legendární byly jeho zájezdy po republice, na kterých s sebou vozil skládací branky na vodní pólo, které s ostatními otužilci hrál před užaslými diváky. Metodiku otužování posouval dál pokusy na vlastním těle. V horách hledal a nacházel místa, kde otužilci mohli zvyšovat svou otužilost i v letních měsících. Založil tradici plaveckých maratonů na Lipně, které nesou zaslouženě jeho jméno. Je i zakladatelem otužileckých plaveb v ponorné říčce Punkvě v Moravském krasu – Memoriálu T. K. Divíška, kterým v jeskyních za svitu reflektorů každoročně první říjnovou neděli začíná otužilecká zimní sezóna. Rovněž první přemožitelé kanálu La Manche František Venclovský a Jan Novák byli s Oldřichem Liškou sportovně propojeni. (Pokračování textu…)

Plavecký závod vytrvalecký. Vítěz A. Hora

Napric Vltavou 1925Napric Vltavou 1930Po dlouhé době nabídnu opět okénko do historie, které se čas od času na našem webu věnujeme, abychom si připomněli kořeny našeho sportu. Blíží se 8. ročník závodu O Pohár Vltavy, ale závodů na Vltavě se pořádalo již nespočet a letos je to právě 120 let, kdy v ní byly uspořádány I. veřejné zemské závody. Na ně navázala celá řada zemských i mezinárodních závodů a mistrovství, které byly vytlačeny teprve až otevřením barrandovské otevřené padesátky. V roce 1906 byl založen závod Napříč Prahou, který se dočkal více než třicetileté tradice. Na něj pak navázal v roce 1951 závod Vrané – Praha, který se plaval až do roku 1982. Na krátkou dobu se do Vltavy vrátil závod na 5 kilometrů v letech 1988-1990 (Pohár Praha – Vltava) a pak v roce 1993 silně mezinárodně obsazená a bohatě dotovaná Grand Prix Praha – Vltava, tu tehdy vyhráli Maďaři Attila Molnár a Rita Kovacs před Italem Sergiem Chiarandinnim a Australankou Tammy van Wiese. Na ně pak již navázal závod Bohemians Praha v dnešním formátu. Přijďte si tedy v neděli 19. července zaplavat do Vltavy a připomenout si tak 120 let závodů v ní. (Pokračování textu…)

Od památného maratónu Václava Židka uplyne 40 let

Slapy Praha

František Venclovský, Jan Novák, Petr Kolář, Jiří Šimandl, Pavel Tomeš, Bedřich Hanuš, to jsou jen některá jména z plejády zapálených sportovců, kteří se na konci 60. a v první polovině 70. let minulého století stali průkopníky českého dálkového plavání. Václav Židek, jeden z těchto dnes již téměř zapomenutých pionýrů plavání na otevřených vodách, laskavě nabídnul editorům našeho webu filmový záznam svého 40 kilometrového pokusu na trase Slapy – Praha, od jehož uskutečnění zanedlouho uplyne neuvěřitelných 40 let. Bývalý pražský otužilec a dálkový plavec v následujícím článku „Co všechno odvál čas“ zavzpomínal na onu idylickou dobu, kdy se sice ještě nebojovalo o body a mistrovské tituly, natož o nominace na evropská či světová klání, ale určitě nejméně se stejným nadšením a úsilím jako plave dnešní, již několikátá generace pokračovatelů našich „otců zakladatelů“.

Václav Židek: To všechno odvál čas …
Mnoho vody proteklo korytem Vltavy od doby, kdy jsem se před více jak 40 lety stal aktivním plavcem, maratoncem a otužilcem. Dneska už, bohužel, patřím mezi pamětníky časů, kdy legendární nestor Oldřich Liška razil v té době těmto unikátním sportům cestu k uznání a do povědomí lidí. (Pokračování textu…)

Sedm statečných, kteří 20 let nevynechali jedinou dálkoplaveckou sezónu

bodovani_1Když tým kolem dálkoplaveckého webu nedávno představil při příležitosti letošního jubilejního 40. ročníku Českého poháru v dálkovém plavání archiv jednotlivých ročníků Českého poháru a zrekonstruoval, zdigitalizoval a do databáze natáhl bodování všech ročníků od roku 1995, můžeme nyní hravě zjistit spoustu zajímavých statistik, např. kdože nevynechal ani jednu sezónu od tohoto roku. Na to jsme se zeptali, když jsme zpřístupnění archivu avizovali, a správnou odpověď na tuto anktetní otázku odměňujeme částkou 500 Kč. Ano, do letošní 20. konsekutivní nepřetržité dálkoplavecké sezóny vstoupí “sedm statečných”, vytrvalých borců, kteří ani v jediném z posledních 19 ročníků nevynechali. Jsou to Helena Gilíková, Jiří Juška, Petr Mihola, Alexander Mrůzek, Radek Táborský, Rostislav Vítek a Petr Wolf. Mají možnost byť jediným letošním startem “dvacítky” dosáhnout, za což jim náleží poklona a gratulace a mohou se těšit na speciální uznání v podobě originálního certifikátu za příkladnou oddanost a věrnost dálkovému plavání. Na tento certifikát se může do budoucna těšit každý plavec, který nastoupí ve 20 sezónách (bez ohledu na to, zda-li budou souvislé či nikoliv). Takových plavců je určitě víc (např. Tomáš Neterda, František Kosař, Bedřich Hanuš, Michal Moravec, Lenka Štěrbová, Jiří Brus atd.) a můžou se zatím přihlásit Radkovi Táborskému. Letošní start již zdárně absolvovali a 20. sezóny tak dosáhli buď v Pardubicích nebo v Mýtě Rostislav Vítek a Alexander Mrůzek. Ostatní jmenovaní si jistě nenechají příležitost utéct. (Pokračování textu…)

Pohled 30 let zpět aneb jaká byla sezóna 1983

83 Sec 20km Neterda_Sanda_SindelarNáš sport má předlouhou tradici a snažím se již mnoho let ji poodkrývat pro ty, kteří o to mají zájem, pro ty, kteří jsou na ni pyšní a hrdí a neustále je ohromuje a naplňuje při jejich vlastních soubojích se vzdálenosti, únavou, povětrnostními podmínkami i vlastní vůlí, pro tehdejší plavce, aby si připomněli tehdejší závody a jejich atmosféru, i pro současníky, aby se přiučili, kdo je v našem sportu kdo a jak to tehdy bylo. Historie dálkového plavání u nás se vine již od roku 1895, od kdy se pravidelně závodí v Praze, samozřejmě na otevřené vodě – ve Vltavě a samozřejmě na distanční trati – hned zpočátku na 2000m. Ostatně tímto jsem se na našem webu více zaobíral před OH v Pekingu 2008, kdy jsem psal, že dálkové plavání nebude na OH prvně, pouze se tam vrací, po 1,2km ve studeném moři v Aténách 1896, 4km v Seině v Paříži 1900 nebo jedné míli v umělém jezeře v St. Louis 1904. Abych toto povědomí o tradicích dálkového plavání u nás opět trochu posílil a zároveň vzdal čest velkým plavcům minulosti, dovolím se v pravidelných okénkách do historie ohlédnout se zpět. Již vloni jsme si představili první sezónu 1975, kdy se bodovala soutěž o nejlepšího dálkového plavce, a také dlouhou historii maratonu Lipno od roku 1967. Předloni jsme se vrátili o dvacet let zpět k ME v Terracine 1991 nebo k 40. výročí plavby přes Vislu Václava Židka a k jeho knize Sám ve víru zdymadel. Pavel Trebichavský se zase pro nás všechny zabýval pionýry plavby přes Kanál La Manche Matthew Webbem, Thomasem W. Burgessem a Getrudou „Trudy“ Ederle. (Pokračování textu…)

Pavel Neumann: Vzpomínka na první dálkovou plavbu

Maratón Vrané - Praha 1964Nedávno jsem poodhalil zapomněním již dávno skryté první ročníky Lipenského maratónu, který začal koncem 60. a počátkem 70. let psát novodobou historii dálkového plavání. Označení „novodobou“ je ovšem skutečně namístě, protože plavecké maratóny nebyly žádnou novinkou a plavaly se i u nás dávno dávno před Lipnem, jak jsme se ostatně již několikrát na našich stránkách těmito pionýrskými začátky plavání, kterého tehdy bylo VÝHRADNĚ na OTEVŘENÝCH VODÁCH a téměř výhradně na DISTANČNÍCH TRATÍCH, zabývali. V článku o Lipnu jsem zmínil, že na startu dnešních maratónů se objevují borci, kteří závodili v maratonech již od poloviny 70. let a právě tento týden jsme oslavili čerstvého mistra republiky na 5km z Mělic v kategorii nad 70 let Bedřicha Hanuše, kterého máme zdokumentovaného ve výsledcích z Lipna 1973, které jsou na stránkách k dispozici. (Pokračování textu…)

Historie maratonu Lipno, kde se v roce 1967 znovuzrodila novodobá dálkoplavecká tradice

Díky vytrvalému několikaletému úsílí se podařilo současnému STK zdokumentovat první novodobé dálkoplavecké maratóny, které zahájil v roce 1967 Oldřich Liška (na snímku) ve vodách přehrady Lipno. Na tomto maratonu je nádherně vidět expanze našeho sportu v 70. letech a navázání na tradici šahající hluboko do předbazénové historie plavání a dokonce až do 19. století. S nástupem bazénů a bazénových závodů se vůle bojovat se vzdáleností i vnějšími vlivy vytratila – od konce 40. let až právě do roku 1967, kdy Oldřich Liška zorganizoval první dálkoplavecký maraton, k němuž se v 70. letech přidala řada dalších, které již přetrvaly do dnešních dnů a postupně se, přes soutěže o nejlepší dálkoplavce, o nejlepší maratonce a českou národní soutěž v dálkovém plavání, staly zárodky a později součástí dnešní podoby dlouhodobé pohárové soutěže (jedinou vyjímkou byly vltavské plavby Štěchovice – Praha na 25km v letech 1949-1954 resp. Davle – Praha (20,6km) 1955-1962 a Vrané – Praha (12,4km) 1963-1982, které se ke konci staly dokonce ještě součástí poháru).

I. maraton Lipno“ dokonce ještě nebyl ani závodem. Při prvním ročníku se v pátek v prvním červencovém týdnu roku 1967 sešlo v kempu Jenišov 9 plavců, (Pokračování textu…)