Historie plavání otužilců – část 4., Významné osobnosti

Obr._VLTAVENKA_ve_Vltavevk_pokrVýznamné osobnosti
Jako každý sport na této planetě, má i plavání otužilců své významné osobnosti, a to i v dobách, kdy se vlastně o sport vůbec nejednalo.

Vincenz Priessnitz (1799-1851)
Narodil se 4. října 1799 v nejsevernějším cípu dnešního Olomouckého kraje. Priessnitzovo rodiště tvořilo asi 18 domků vzdálených cca půlhodinu pěšky od města Frývaldova (dnešní Jeseník).
S léčbou studenou vodou začal na svém vlastním těle, když si sám vyléčil zlomená žebra za pomocí studených obkladů a opěradla židle. Poté začal léčit i blízké okolí. Jednalo se hlavně o pohmožděniny, vymknutí, podvrtnutí a podobné úrazy. Priessnitzova úspěšná léčba mu přivedla mnoho dalších pacientů a to ho přimělo používat léčení studenou vodou ve stále větším rozsahu.
Vincenz Priessnitz přišel na to, že použití studené vody na zpocené tělo má příznivý vliv na cirkulaci krve, a proto zavedl pocení před studenou lázní. Začalo se mu přezdívat „vodní doktor“ a byl vyhledáván nemocnými ze všech krajů. Roku 1818 se stal jeho původní dřevěný domek malým vodoléčebným ústavem. V roce 1822 byl původní domek stržen a na jeho místě byl postaven patrový kamenný dům, který stojí dodnes. Brzy i tento dům nepostačoval. Stavět dál však nemohl bez stavebního povolení. Umisťoval proto zraněné a nemocné do sousedních obydlí, kde byly pronajímány místnosti, a bylo o pacienty pečováno podle Priessnitzova návodu. Majitelé takových domů se stávali „Lázeňskými pod dozorem Priessnitzovým“.
V roce 1826 byl počet ošetřovaných už tak vysoký, že bylo nutno vystavět další tzv. velký dřevěný lázeňský dům. Díky úspěchům v léčbě byl Priessnitz pozván i k císařskému dvoru ve Vídni, aby vyléčil jednoho člena rodiny. V roce 1838 vystavěl tzv. velký lázeňský dům, který stojí dodnes. U Priessnitze se léčili i členové královských rodin z různých zemí a z Frývaldova se stalo lázeňské město (HOFMEISTER, Miroslav. Vincenz Priessnitz (1799 – 1851) [online]. 1959. Dostupné z: http://www.jesenik.org).

Antonín Vincenc Šlechta (1810-1886)
Antonín Šlechta se narodil 14. března 1810 v Lomnici nad Popelkou. Studoval na Jičínském gymnáziu a studium zakončil na malostranském gymnáziu v Praze. Poté začal studovat lékařství. Lékařský diplom získal v roce 1836 a stal se ihned domácím lékařem v rodině hraběte Desfoursa, majitele panství Hrubý Rohozec. Krátce na to se stal lékařem města Turnov. Začal se zabývat myšlenkou na založení lázeňského ústavu v okolí Turnova s využitím studené vody, které bylo v okolí plno.
Pro umístění svého ústavu Šlechta vybral polesí wartenbergské pod Hrubou Skálou, kde byl velký počet lesních pramenů s velmi studenou vodou, jejíchž průměrná teplota byla uváděna 8,5°C.
Lázně byly oficiálně otevřeny 15. května 1842. V padesátých letech se celá oblast přejmenovala na Sedmihorky, podle hlavního pramenu „Sedmihorka“. Návštěvnost, která začínala na pouhých 7 pacientech, se rok od roku zvětšovala a v druhé polovině existence lázní vedených dr. Šlechtou dosáhla velmi slušné úrovně cca 500 osob ročně. Šlechta dostal od majitele pozemků lázně do své správy a ten jim zasvětil celý svůj život.
MUDr. A. Šlechta zemřel 2. ledna 1886 a byl pochován v rodinné hrobce v Lomnici na Popelkou (HAVRDA, Bohuslav. Vodoléčebné lázně Sedmihorky [online]. 2001. Dostupné z: http://www.lazne-sedmihorky.cz).

Jorge Peder Müller (1866-1939)
Roku 1813 založil Pér Henrik Ling Královský tělocvičný ústav ve Stockholmu. Zabýval se tělesnou výchovou a vlivem tělesných cvičení na lidské tělo.
Na začátku 20. století začal působit tvůrce dánského tělocviku, Dán Jorge Peder Müller. Svůj systém vytvořil v letech 1904-1912, kdy také vydal své práce „Můj systém pro muže (1904), Můj systém pro ženy (1911), Můj systém pro děti (1912)“. Jeho systém tvořilo 18 vybraných gymnastických cviků, zaměřených hlavně na trup a otužování. Nešlo o vyvíjení silného svalstva, ale o to, aby všechny životní funkce organismu měly hladký a pravidelný průběh. Cvičení má získat lidi pro aktivní výchovu a sport. Byl ostrým kritikem tehdejší školní tělovýchovy. Tzv. „müllerování“ se velmi brzo stalo pojmem (KÖSSL, Jiří, ŠTUMBAUER, Jan, WAIC, Marek. Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2008, s. 43).

Alfred Nikodem (1864-1949)
Narodil se 25. března 1864. Pracoval jako zlatník v Praze, ale mimo jiné byl i výborným a všestranným sportovcem. V mladistvém věku se přihlásil do služeb rakouského dělostřelectva. Působil nejdříve jako kadet, potom až do roku 1888 v hodnosti majora artilerie. Naučil se dobře jezdit na koni, ale především plavat. Láska k vodě ho už nepustila, napsal také brožuru „Dvěma moři“ (LIŠKA, Oldřich, NOVÁK, Jaroslav. Nesmrtelný odkaz A. Nikodéma. Květy. 1964).
Po vzniku našeho státu v roce 1918 se pokoušel Alfred Nikodem několikrát uspořádat veřejné přeplavání Vltavy v Praze vždy o Vánocích s několika odvážlivci a roku 1923 založil dokonce organizované sportovní otužování v plaveckém klubu APK-Praha pod názvem „Zimní záchranná sekce tonoucích“. Prvopočátky byly nesnadné, značné nepochopení sportovců i diváků, průkopnická práce pomalá na mnoho roků. Alfred Nikodem přeplaval často Vltavu ve vojenském stejnokroji s výzbrojí na zádech a někdy se dokonce nechal zavázat do pytle, aby zlákal nové členy a zájemce. Byly to prvky atraktivní, na tehdejší dobu však rozhodující. Po deseti letech v roce 1928 konečně získal Alfred Nikodem pro otužování 63 členů, mužů a žen, různého věku a plaveckých kvalit pro vánoční vystoupení ve Vltavě. Při plavání nesledoval rychlost, ale otužilost a vytrvalost. Jeho zásady byly správné a zůstaly pravidlem až dodnes.
Za druhé světové války se veškerý společenský život zastavil, zejména ve sportu. Otužování nebyl konec, přestože byl vstup do řeky zakázán. Alfred Nikodem plaval dál, i když tentokrát sám.
Po revoluci v roce 1945 začal nový život. V plaveckém klubu APK-Praha na Vánoce spolu se členy klubu obnovil 82 letý Alfred Nikodem tradici „Otužilci napříč Vltavou“. O rok později předává vedení pražských otužilců Oldřichu Liškovi, který založil samostatný klub otužilců TOK-Praha (Tělovýchovný otužilecký klub), aby se mohli otužilci lépe vyvíjet a věnovat otužování a plaveckým maratónům. Do roku 1949 se ještě Alfred Nikodem díval, jak se počet otužilců rozrůstá. 30. 9. 1949 Alfred Nikodem zemřel ve věku téměř 86 let (1. ODDÍL OTUŽILCŮ A PLAVCŮ VYTRVALCŮ TJ PRAHA-HOSTIVAŘ, 50 let ve sněhu a ledu: (1923-1973), Praha, 1973).

Jiří Pokrovský (1905-1990)
Narodil se 5. května 1905. Přezdívalo se mu pražský Krakonoš. Celoročně chodil v krátkých nohavicích a sandálech bez ohledu na počasí. V roce 1945 v době náletu na německé Drážďany byl uvězněn v koncentračním táboře v Terezíně. Později byl poslán do sibiřského gulagu, ze kterého se mu podařilo uprchnout zpět do Čech. Zaplatil za to však omrzlými prsty na nohou, o které později přišel.
Ve Vltavě trávil hodně času, a to i za nepříznivého počasí. Se studenou vodou neměl problém. Přestože ho chtěl O. Liška ve svém oddílu, nebyl členem. Nechtěl se totiž podrobit lékařské prohlídce a dělat to, co dělají ostatní. Liška mu proto zakázal účastnit se veřejných otužileckých akcí, ale z toho si Jiří Pokrovský těžkou hlavu nedělal. Ve vodě byl vždy jako první a z vody vylézal jako poslední, protože plaval celou trať dvakrát. Po skončení závodu si oblékl šortky a šel domů.
Jiří Pokrovský (někde také „Pokrovskij“) pracoval jako kustod na letním táboře, kde byl obklopen mladými lidmi, kteří ho naplňovali energií a optimismem. Pravděpodobně nejstarší otužilec plavec své doby, byl samotářem a svou rodinu měl v Německu (dodnes má). Zemřel zhruba v 85 letech někdy v roce 1990.

Helena Fediová (1906 – 1987)
Helena Fediová se narodila roku 1906 v Praze. V dětství prodělávala neustále nějaké nemoci a její zdraví bylo velmi chatrné. Helena byla velmi hudebně nadaná a takřka sama se naučila hrát na klavír. Později si i přivydělávala jako učitelka hry na klavír.
Helena zjistila, že jejímu slabému organismu prospívá studená voda. Začala ji tedy vyhledávat, a jelikož žila v Praze, Vltava byla jasnou volbou. Objevila u řeky místo, kde pravidelně vstupovala do vody. Pod Žďánskou horou u vesničky Královská se jí zalíbilo natolik, že si zde postavila malou chatu. Většinu práce na stavbě zastala úplně sama.
Do své chatičky jezdila stále častěji, až se v ní nakonec roku 1933 usídlila natrvalo. Helena chodila do řeky každý den. Nejen v letních měsících, ale i v tuhé zimě, kdy se na ní chodili koukat místní obyvatelé blízké vesničky, jak v plavkách jde přes sníh plavat do ledové vody. Brzy se jí začalo přezdívat „Vltavěnka“, „Bába Vltava“, nebo zkráceně „Vltavka“ a pod těmito přezdívkami ji záhy znal celý kraj.
Když se dozvěděla o tom, že pražský plavec A. Nikodem utvořil skupinu lidí, která každý rok o Vánocích přeplavává Vltavu, rychle se do této skupiny začlenila. Účastnila se i zahraniční propagační akce. Řádnou členkou klubu však nebyla.
V roce 1940 přišla Helena o svou chatu kvůli ledovým krám a zvýšené hladině řeky. Novou chatu si potom postavila podstatně výše nad hladinou řeky. Po válce však byla vystavěna Slapská přehrada a její chatka musela pryč. Úřady však Vltavěnce nechaly postavit novou chatku na poloostrově vzniklém po napuštění Slapské přehrady.
Helena nezanechala každodenního koupání ve Vltavě ani po těžké zlomenině kotníku. Berlí se už nezbavila. V polovině ledna 1987 šel Helenu navštívit správce kempu, který byl poblíž její chaty. Nalezl Helenu v posteli a hned poznal, že je něco špatně. Zařídil transfer do nemocnice, kde Helena po několika dnech zemřela ve věku osmdesáti let (ČÁKA, Jan. Zmizelá Vltava. Vyd. 3., v Pasece 1. Praha: Paseka, 2002).
Na motivy Heleny Fediové napsala v roce 2004 spisovatelka Blanka Kubešová úspěšný román „Vltavěnka“ – Příběh krásné Heleny od Svatojánských proudů.

Oldřich Liška (1910-1981)
Oldřich Liška se narodil 7. srpna 1910 v pražských Nuslích. S otužování začínal pod Alfredem Nikodemem a právě od něj načerpal veliké množství zkušeností. Bylo mu pouhých 18 let, kdy se začal otužovat s ostatními plavci.
Od roku 1944 se pravidelně konalo veřejné otužování u trojského mostu pod vedením Oldřicha Lišky. Hlavním představitelem otužování se stává po 2. světové válce, kdy přebírá od Alfreda Nikodema pomyslnou štafetu v roce 1946 a zakládá samostatný klub otužilců TOK-Praha.30 V roce 1948 změnil název klubu na I. oddíl otužilců a plavců vytrvalců Tělovýchovné jednoty Praha-Hostivař, který funguje dodnes (dnes I. plavecký klub otužilců Praha).
V červnu roku 1949 si Oldřich Liška vyzkoušel plavání v podzemní říčce Punkvě v Moravském krasu. Ještě v témže roce 2. října proběhlo oficiální zahájení zimní sezóny otužilců právě v Punkvě. Od té doby se plave každý rok první říjnovou neděli na této říčce ve svitu reflektorů. Jedná se o jednu z nejpopulárnějších otužileckých akcí.
Oldřich Liška jezdil po celé republice a propagoval otužování, jak se jen dalo. Vozil s sebou skládací branky na vodní pólo, které s ostatními otužilci hrál před užaslými diváky. Metodiku otužování posouval dál pokusy na vlastním těle. V horách hledal a nacházel místa, kde otužilci mohli zvyšovat svou otužilost i v letních měsících. Ve Vysokých Tatrách na Slezském domě v tatranských plesách pořádal s cestovní kanceláři Sportturist kurzy sportovního otužování. Dále založil tradici plaveckých maratónů na Lipně, které nesou zaslouženě jeho jméno. Je i zakladatelem otužileckých plaveb v ponorné říčce Punkvě v Moravském krasu (Memoriál T. K. Diviška).32 Při výstavbě lipenské přehrady dostal O. Liška nápad plavat zde plavecké maratóny, a tak v září r. 1964 založil I. ročník, kterého se také jako závodník zúčastnil (NOVÁK, Jaroslav. Oldřich Liška 70 let. Praha, 1980.).
Jednalo se o velmi vitálního člověka, který celý svůj život zasvětil studené vodě. V roce 1981 zemřel za poněkud nejasných okolností ve svém bytě. Jedna z teorií je, že se otrávil unikajícím plynem. Jeho jediné přání v závěti bylo, aby měl náhrobní kámen ve tvaru kostky ledu s nápisem „Zde odpočívá Oldřich Liška, sportovec“. To se bohužel nevyplnilo. Vzpomínku na něj zařídil až o několik let později jeho přítel a kolega Václav Židek v podobě pamětní desky na jeho domě, kde bydlel dlouhá léta.

Ladislav Nicek (1913 – 2011)
Narodil se 27. srpna v Roudnici nad Labem. Pracoval jako učitel na střední škole. Proslavil se plaváním ve studené vodě, kterému se věnoval od roku 1949 až do své smrti.
Ladislava Nicka inspiroval k plavání ve studené vodě A. Nikodem svými veřejnými vystoupeními. Kvůli práci prožil většinu svého života v Olomouci a tak není divu, že právě tam založil klub zabývající se plaváním otužilců pod názvem Sigma Olomouc. Během svého působení v oblasti plavání v ledové vodě pomohl se založením dalších klubů na území České republiky.
Během svého života překonal rakovinu tlustého střeva a hlavní dík tomu Ladislav Nicek dává, právě plavání ve studené vodě. „Studená voda mi v roce 1967 zachránila život. Měl jsem rakovinu tlustého střeva, ale podařilo se mi ji překonat. Lékaři mi tehdy nedávali moc šancí, ale pak se stala neuvěřitelná věc. Na otužování proto nedám dopustit.“ – slova Ladislava Nicka.
Ladislav Nicek patřil mezi velké propagátory plavání otužilců. Zúčastňoval se nejrůznějších setkání plavců a plaveckých soutěží na domácí půdě i v zahraničí. Otužování ve studené vodě propagoval, kdykoli se mu naskytla příležitost mezi lidmi.
Ladislav Nicek zemřel 12. května 2011 v nedožitých 98 letech. Téhož roku v únoru ještě plaval s pražskými otužilci v Braníku, aniž by chtěl pomoc při vylézání z vody. Byl považován za nejstaršího otužilce ne jenom v České republice, ale i na celém světě.

Milan Svoboda (*1929)
Milan Svoboda se narodil 16. června 1929 v Jaroslavicích u Znojma. Se studenou vodou přišel do kontaktu na začátku března roku 1947 na Vranovské přehradě, když se s partou kamarádů šel vykoupat bez plavek mezi ledové kry. Od té doby se na Vranovské přehradě koupal každou neděli.
Studoval Vojenskou akademii v Brně a díky tomu se na přerovském letišti setkal s Františkem Venclovským. Začali spolu chodit do tamního ledového rybníka, kde trénovali. V roce 1970 začal v Přerově s místními otužilci vymýšlet a organizovat soutěže, přestože v Přerově ještě žádná sekce otužilců neexistovala. Například „Silvestrovské koupání na Bečvě u Sokolovny“ se koná dodnes a je divácky největší sportovní akcí v Přerově. Koncem 80. let převzal Milan Svoboda křeslo předsedy a sedí na něm dodnes.
Patřil mezi největší bojovníky o zrušení termínu „sportovní otužování“ a jeho změnu na „zimní plavání“ a za soutěžení v zimní vodě formou závodů v plavání. Tehdejší Představitelé sportovního otužování v čele s O. Liškou byli proti, nicméně tento názor a přístup nakonec zaujal a byl převzat do podoby, kterou známe dnes. Milan má na svědomí i název sekce „Dálkové a zimní plavání“. Letos oslavil 86. narozeniny (SVOBODOVÁ, Kamila. MILAN SVOBODA slaví 80!!. In: www.plavani.info).

Štěpán Polák (1932-1994)
Narodil se 15. prosince roku 1932 do poměrně zámožné rodiny. Nic mu nebránilo věnovat se svým koníčkům a konstruování létajících strojů. Jeho nedělnický původ měl za následek nepřijetí ke studiu na vysoké škole a mohl se pouze vyučit. Během měnové reformy přišla rodina o veškerý majetek a Polák musel usilovně pracovat.
Děda se strýcem (oba akademičtí malíři) chtěli mít ze Štěpána dalšího umělce. Toho to ale více táhlo k rýsovacímu prknu a konstruování nových věcí. Nakonec si prosadil svou a u rýsovacího prkna trávil většinu svého volného času. Do práce jezdil na své motorce za každého počasí, každý den.
Štěpán Polák měl ještě jednu celoživotní zálibu, a tou bylo otužování. Byl členem I. plaveckého klubu otužilců Praha. V roce 1961 rozšiřuje jako první při oddílu otužilců sportovní otužování o sportovní potápění bez ochranných pomůcek (oděvů) po celý rok. K známějším potápěčským akcím patří například potápění otužilců v Punkevních jeskyních, nebo potápění pod ledem bez dýchacích přístrojů.
V roce 1980 se začal věnovat konstruování rogala a během 14-ti let zkonstruoval tři typy. Úspěšně se mu podařilo na rogalo přidělat lehký motor a byl jedním z těch, kteří toto riskantní testování přežili.
Konstruoval i jednomístnou ponorku, k jejímu dokončení se však nikdy nedostal, pravděpodobně z finančních důvodů.
V zimě roku 1993 Štěpán uklouzl na zmrzlých schodech veřejné cesty a silně se udeřil do hlavy. Zdvojené vidění znemožnilo jakoukoli další sportovní činnost a znepříjemňovalo práci. Na vyšetření se ukázalo, že Š. Polák má v mozku zhoubný nádor v pozici, která vyloučila operatérský zákrok. Hrozilo totiž celkové oslepnutí, či ochrnutí, a to se nechtělo riskovat ani Štěpánovi, ani lékařům. Štěpán Polák zemřel v Praze dne 28. 6. 1994 (NOVÁK, Radek. Štěpán Polák – letec, konstruktér, vynálezce [online]. In: www.infojet.cz).

František Venclovský (1932 – 1996)
Narodil se 25. dubna 1932 v Lipníku nad Bečvou. Patřil do početné rodiny s osmi sourozenci. Nicméně dospělosti se dožili pouze dva. Sportoval od mala a zápasení mu bylo vlastní. V roce 1955 se stal přeborníkem armády v polotěžké váze a o rok později vyhrál „Velkou cenu letectva“. Patřil mezi nejlepší těžké atlety Československa a snil i o účasti na Olympijských hrách. Když si v roce 1957 při gymnastickém cvičení na nářadí poranil krční páteř, musel s atletikou skončit. Začínal se znovu učit chůzi. Tehdy objevil plavání ve studené vodě. Založil i vlastní klub zimního a dálkového plavání v Přerově (OBŮRKA, Libor. Osobnosti českého sportu: František Venclovský. Infocentrum českých sportovců[online]. In: www.sportovci.cz). Jako poctu plavaní, které mu navrátilo zdraví, se rozhodl přeplavat La Manche.
V roce 1964 požádal československé úřady o povolení přeplavat kanál La Manche. Nedostal však potřebná povolení, a tak musel čekat. Ke svému pokusu o přeplavání se však dostal až o několik let později v roce 1970. Bohužel kvůli špatnému počasí, nevolnosti a celkovému vyčerpání z Francie do Anglie nedoplaval. O této dramatické plavbě byl natočen režisérem Josefem Valchářem známý televizní dokument „Poražený vítěz“, který měl u televizních diváků velký úspěch. V roce 1971 svoji plavbu zopakoval a tentokrát s úspěšným koncem. Větu, kterou zná celý český otužilecký svět „Já su tak šťastný…!” pronesl po uplavání 56,5 kilometrů v čase 15 hodin 26 minut. Stal se tak prvním československým (českým) plavcem, kterému se podařilo přeplavat kanál La Manche. Po tomto výkonu napsal knihu „La Manche, můj osud“, která vyšla v roce 1974. V roce 1975 přeplaval kanál podruhé v čase 13 hodin 42 minut a byl za to oceněn titulem „Zasloužilý mistr sportu“.
František Venclovský sbíral jedno prvenství za druhým. V roce 1981 přeplaval v Maďarsku řeku Dunaj při teplotě 3°C. V řece strávil hodinu. V roce 1989 uplaval na Sibiři v řece Angara (7°C) štafetovým způsobem s Janem Novákem 45 kilometrů za 11 hodin 45 minut. V roce 1990 přeplaval s Janem Novákem jako první na světě jezero Bajkal. V plánu měl s Janem Novákem přeplavat řeku Niagara těsně pod vodopádem. Bohužel zemřel nečekaně 13. prosince 1996 na embolii a tento plán se nikdy neuskutečnil.

Jan Novák (*1942)
Původem Slovák z Piešťan. V dětství měl zdravotní problémy, a tak se jeho otec rozhodl pro sport a otužování. Vystudoval vysokou školu v Košicích. Byl v judistickém oddílu a stal se dorosteneckým mistrem Československa. Jako voják působil v Banské Bystrici a Trenčíně. Do Prahy se přestěhoval kvůli převelení na velitelství letectva.
Po vojenské službě pracoval několik let v armádním sportu. Působil jako popularizátor dálkového plavání a otužování. Byl plaveckým trenérem a učitelem plavání. Je znám hlavně pro své dálkové plavby. Jeho inspirací a později i trenérem byl František Venclovský. Jan Novák byl mezi prvními, kdo psal dopis s povzbuzujícím textem Františkovi po prvním neúspěšném pokusu o přeplavání kanálu La Manche. V roce 1974 jako první člověk na světe a jako první Slovák (není Slováky uznávaný jako Slovák, protože žije dlouhodobě v Praze. Plavecké výkony evidují až od roku 1993, kdy vznikla samostatná Slovenská republiky. Proto je považován za prvního Slováka, co zdolal kanál La Manche, Zoltán Makai, kterému se to podařilo v roce 2002) přeplaval kanál z opačné strany (z Anglie do Francie), která je považována za tu obtížnější trasu. O rok později svůj výkon zopakoval.
Mimo jiné uplaval 95km z Dánska do Polska, v roce 1973 zvítězil v závodě Sundshwimmen nad ostatními 545 účastníky. Zvítězil v několika tuzemských maratónech.
V roce 1989 plaval s Františkem Venclovským v řece Angara na Sibiři štafetovým způsobem 45 kilometrů. O rok později se společně s Františkem Venclovským vydali jako vůbec první lidé napříč mrazivým jezerem Bajkal, které přeplavali. Kvůli výpravám za dálkovým plaváním musel rozprodat téměř veškerý svůj majetek a obětovat mu i svůj soukromý život. K plánované akci s Františkem Venclovským u Niagarských vodopádů už bohužel nedošlo, kvůli náhlému úmrtí jeho přítele a mentora (JANCURA, Vladimír. Som Slovák, tvrdí zabudnutý premožiteľ Lamanšského prielivu. Pravda [online]. In: spravy.pravda.sk/domace/clanok/167221-som-slovak-tvrdi-zabudnuty-premozitel-lamansskeho-prielivu). Dnes Jan Novák žije v Praze a účastní se plaveckých a otužileckých akcí. Od roku 2010 působí také jako hlavní rozhodčí při závodech otužilců na Vltavě.

Václav Židek (*1945)
Václav Židek se narodil v roce 1945 v Praze. Věnoval se malování, sochařství a psaní článků se sportovní tématikou do různých deníků a časopisů. V létě roku 1971 se začal věnovat plavání ve studené vodě a setkal se s žijící legendou O. Liškou v pražském klubu TJ Hostivař. Společně s Vladimírem Kulíčkem, který už v klubu působil 22 let, dělal Oldřichu Liškovi poradce a stal se také jednatelem oddílu.
Jelikož se nemohl v roce 1971 zúčastnit vánočního plavání na Vltavě, „Memoriálu A. Nikodema“, protože s rodinou jeli na Vánoce do Polska, rozhodl se uspořádat novoroční plavání na polské řece Visle ve Varšavě. Jeho tréninky vyvolaly nemalé pozdvižení a okamžitě dostal pokutu 100 zlotých, které nezaplatil. Musel se proto spojit s místními médii a vodními záchranáři, kteří celou akci na Nový rok 1972 zaštítili, a tím předešel dalším komplikacím s policií. Společně s ním přeplavali Vislu ještě dva polští plavci Marek Oborski a Benedikt Ryszawa před zraky tisíců polských obyvatel Varšavy. U varšavské veřejnosti a v polském tisku měla plavba veliký ohlas. Stala se tak inspirací k zakládání klubů otužileckého sportu v Polsku (ŽIDEK, Václav. Sám ve vírru zdymadel. Vyd. 1. Beroun: Baroko, 1997).
V roce 1974 plaval po Vltavě ze Slap až do Prahy (33km) přes zdymadla přehrad ve Štěchovicích a ve Vraném, aniž by opustil vodu. V té době se jednalo o rekordní vzdálenost. O rok později společně s Františkem Venclovským prodloužil tuto plavbu na rovných 40km až do samého centra Prahy na bývalou Občanskou plovárnu.
Václav Židek s celou svou rodinou v roce 1980 emigroval do Kolína nad Rýnem v západním Německu, kde žije dodnes. Do své rodné země se vrátil o dvanáct let později a vyrobil na vlastní náklady pamětní desku Oldřichu Liškovi, kterou 3. 5. 1997 za účasti tisku odhalil a zavěsil v Praze 10, v Žitomírské č. 33 na dům, kde nestor otužilců strávil většinu svého života.
V roce 1997 mu vyšla kniha s názvem „Sám ve víru zdymadel“, ve které vzpomíná na vlastní plavecké úspěchy i úspěchy svých sportovních přátel.
V dnešní době už se plavání věnuje pouze rekreačně a svou pozornost směřuje hlavně na psaní článků a povídek.

Vladimír Komárek (*1953)
Vladimír Komárek patří mezi nejzkušenější české otužilce. V letech 1972 až 1994 byl členem I. oddílu otužilců a plavců vytrvalců TJ Praha Hostivař, v letech 1994 až 2010 členem I. plaveckého klubu otužilců Praha (ten navázal na hostivařský oddíl). V letech 1993 až 2003 byl v těchto subjektech předsedou. Od roku 2010 je předsedou České otužilecké unie.
Je mnohonásobným držitelem mistrovského otužileckého stupně (mj. od sezóny 1999-2000 každoročně až do současnosti). Často startuje na otužileckých soutěžích, mj. se zúčastnil 42 ročníků Memoriálu Alfreda Nikodema. Otužování propaguje jako autor otužileckého serveru www.otuzilci.cz, ve sdělovacích prostředcích a při vystoupeních po republice. Sbírá kreslené vtipy s otužileckými náměty.

Další plavci
V Československu a českých zemích existovalo i existuje mnoho výtečných otužilců a dálkových plavců. Nesmím zapomenout na Ludmilu „Lídu“ Jelínkovou, která pokořila kanál La Manche jako první Češka v čase 10hodin 28minut, pod vedením svého trenéra Michala Štěrby. Na Jaroslava Danielku, zakladatele plavání otužilců v Pardubicích. Byl „pokřtěn samotným Oldřichem Liškou a Františkem Venclovským. Od Oldřicha Lišky dostal pro něj typickou plaveckou čepici s pruhy” (DANIELKA, Jaroslav. Historie otužování v Pardubicích. Oddíl pardubických otužilců [online]). Na Richarda Haana a Petra Miholu, přemožitele kanálu La Manche, kteří stáli u zrodu Brněnského otužování. Richard Haan je mimo jiné profesionální operní pěvec. A jistě mnoho dalších…

Závěr
Cílem této práce bylo shromáždit dostupné informace o historickém vývoji plavání otužilců u nás. Dalším cílem bylo obohatit hotový text o obrazovou přílohu, která by vše doplnila a vhodnou formou znázornila. Na základě cílů práce byly stanoveny dílčí úkoly a metody pro její vypracování Nejprve byly shromážděny publikace, které se zabývaly obecně plaváním a jeho historií, otužováním a vlivem chladu na tělo. Nejdůležitější součástí mé práce měla být spolupráce s jednotlivými představiteli klubů, nicméně tady cesta končila. Téměř dvacet oddílů ze zmíněných sedmadvaceti buď vůbec neopovědělo na výzvu ke spolupráci přes email, nebo mobilní telefon, nebo jejich odpověď byla negativní, např. „nevedeme si žádné záznamy“, „obraťte se spíše na…“. Na druhou stranu vstřícnost a ochota výše zmíněných osob, které byly ochotny, podělit se o nikde nepublikované materiály, mne velice mile překvapila. Jelikož spolupráce s představiteli silně vázla, největší počet kapitol byly vypracovány na základě informací (publikací, článků a příspěvků) podané V. Židkem, který se téměř se všemi výše zmíněnými znal osobně. Je zajímavé, že téměř všichni zakladatelé nových oddílů v naší republice, byli dříve členy TJ Hostivař Praha (první otužilecký klub u nás). Postupně, po získání potřebných zkušeností a znalostí a vytvoření vhodných podmínek, přistoupili k založení nových oddílů v místech svého bydliště. Součástí práce je obrázková dokumentace, která doplňuje a přibližuje kouzlo zimního plavání od jeho vzniku až do dnešních dnů. Pro ucelení pohledu na historii tohoto plaveckého sportu se jeví potřeba neustálého doplňování, které se však zdá jako beznadějné, pokud nebudou všichni chtít.

 

Seznam použité literatury:

1. BLATNÝ, Richard. La Manche – kanál slávy a prokletí: dramatický popis pokusů o jeho přeplavání, naposledy prvním zástupcem nové České republiky. [Praha: Richard Blatný, 92 s., [8] s. obr. příl. ISBN 80-902-1992-6.

2. BLATNÝ, Richard. La Manche – veliké vítězství!: velké vítězství. 1. vyd. V Praze: Aquarius, 168 s., xvi s. barev. obr. příl. ISBN 80-238-3230-1.

3. CAPKO, Ján. Základy fyziatrické léčby. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998, 394 s. ISBN 80-7169-341-3.

4. ČÁKA, Jan. Zmizelá Vltava. Vyd. 3., v Pasece 1. Praha: Paseka, 2002, 335 s. ISBN 80-7185-491-3.

5. DANIELKA, Jaroslav. Historie otužování v Pardubicích. Oddíl pardubických otužilců [online]. 2008 [cit.2015-06-26]. Dostupné z: http://www.guffoo.cz/otuzilci/index.php?nid=6566&lid=cs&oid=1206088

6. GRANBERG, PO. Human psychology under cold exposure. Arctic Med Res, 1991, 50 (suppl. 6), p. 23-27

7. HAVRDA, Bohuslav. Vodoléčebné lázně Sedmihorky [online]. 2001 [cit. 2015-05-27]. Dostupné z: http://www.lazne-sedmihorky.cz/index.php?id=15

8. HOFMEISTER, Miroslav. Vincenz Priessnitz (1799 – 1851) [online]. 1959 [cit. 2015-05-19]. Dostupné z: http://www.jesenik.org/turista/34884-vincenz-priessnitz-1799-1851.html

9. HOCH, Miloslav. Plavání : (teorie a didaktika) [Hoch, 1987]. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987. 171 s.: i.

10. I. ODDÍL OTUŽILCŮ A PLAVCŮ VYTRVALCŮ TJ PRAHA-HOSTIVAŘ, 50 let ve sněhu a ledu: (1923-1973), Praha, 1973, 63 s.

11. JANCURA, Vladimír. Som Slovák, tvrdí zabudnutý premožiteľ Lamanšského prielivu. Pravda [online]. 2010 [cit. 2015-07-01]. Dostupné z: http://spravy.pravda.sk/domace/clanok/167221-som-slovak-tvrdi-zabudnuty-premozitel-lamansskeho-prielivu/

12. Klub ledních medvědů Třebíč. In: Třebíčští otužilci: Klub ledních medvědů Třebíč [online]. 2015 [cit. 2015-07-03]. Dostupné z: http://www.otuzilci-trebic.cz/o-nas/

13. KÖSSL, Jiří, ŠTUMBAUER, Jan, WAIC, Marek. Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2008, 159 s. ISBN 978-80-246-1566-0.

14. KUČERA, Miroslav, DYLEVSKÝ, Ivan. Sportovní medicína. 1. vyd. Praha: Grada Pub., 1999, 280 p. ISBN 80-716-9725-7.

15. LIŠKA, Oldřich, NOVÁK, Jaroslav. Nesmrtelný odkaz A. Nikodéma. Květy. 1964, 14(7).

16. NARVANI, A, P THOMAS a Bruce LYNN. Key topics in sports medicine. New York: Routledge, 2006, p. ISBN 18-418-4441-1.

17. NOVÁK, Jaroslav. Oldřich Liška 70 let. Praha, 1980.

18. NOVÁK, Radek. Štěpán Polák – letec, konstruktér, vynálezce [online]. In: . 2009 [cit. 2015-07-02]. Dostupné z: http://www.infojet.cz/blog/stepan-polak-letec-konstrukter-vynalezce/

19. OBŮRKA, Libor. Osobnosti českého sportu: František Venclovský. Infocentrum českých sportovců[online]. 2004, (55) [cit. 2015-06-30]. Dostupné z: http://www.sportovci.cz/novinky/0/osobnosti-ceskeho-sportu-55-frantisek-venclovsky/

20. SVOBODOVÁ, Kamila. MILAN SVOBODA slaví 80!!. In: Zimní plavání [online]. 2010 [cit. 2015-07-02]. Dostupné z: http://www.zimni-plavani.info/Home/tabid/39/ctl/Details/mid/417/ItemID/28/Default.aspx

21. ŠVERDÍK, Michal, ŠTOS, Jakub. Zemřela legenda českých otužilců Ladislav Nicek.Olomouc.idnes.cz [online]. [cit. 2015-07-09]. Dostupné z: http://olomouc.idnes.cz/zemrela-legenda-ceskych-otuzilcu-ladislav-nicek-fu0-/olomouc-zpravy.aspx?c=A110513_155841_olomouc-zpravy_sot

22. TIPTON, M., EGLIN, C., GENNSER, M., et al. Immersion deaths and deterioration in swimming performance in cold water. Lancet, 1999, 354, p. 626-629.

23. ZEMAN, Václav. Adaptace na chlad u člověka: možnosti a hranice. 1. vyd. Praha: Galén, 2006, 131 s.:. ISBN 80-726-2331-1.

24. ŽIDEK, Václav. Jak ten čas letí .. Mezinárodní český klub: Český dialog. 2014, (6). Dostupné také z: http://www.cesky-dialog.net/clanek/6246-vaclav-zidek-jak-ten-cas-leti/

 

25. ŽIDEK, Václav. Lída Jelínková. In: Pozitivní noviny [online]. 2008 [cit. 2015-07-02]. Dostupné z: http://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2008080019

26. ŽIDEK, Václav. Sám ve víru zdymadel. Vyd. 1. Beroun: Baroko, 1997, 126 p. ISBN 80-856-4224-7.

Požité internetové stránky:

www.Plavani.info

www.zimni-plavani.info

www.otuzilci.cz

www.otuzilci.sweb.cz/historie.htm

www.otuzilci-chocen.wz.cz/

www.magazin.e15.cz/regiony/boxoval-delal-stojky-nad-propasti-ale-hlavne-zdolal-la-manche-839321

© 1998 - 2019 www.plavani.info / www.openwater.cz / www.dalkoveplavani.cz / www.dalkove-plavani.cz Český svaz plavecký sportů / Sekce dálkového a zimního plavání