Šesté místo Lenky Štěrbové a desáté místo Víta Ingedulda v prestižním Faros maratonu v Chorvatsku je nadějnou vizitkou nastupující generace českého dálkového plavání. Oba teprve devatenáctiletí závodníci absolvovali 16 kilometrů dlouhý mořský závod z přístavu městečka Stari Grad na ostrově Hvar k mysu Kabal a zpět v konkurenci 35 plavců (18 mužů a 17 žen) z 20 zemí v nových českých traťových rekordech. Vít Ingeduld zaplaval čas 3 hod 16 min 55 sec a ubral z traťového rekordu dosud nejrychlejšího Čecha Rostislava Vítka 45 sekund. Lenka Štěrbová dohmátla za 3hod 27 min 56 sec a překonala 11 let starý český rekord Yvetty Hlaváčové o více než 4 minuty.

Trojnásobný vítěz a traťový rekordman Faros maratonu Alexandr Studzinsky věděl, že dvojnásobný olympijský vítěz Oussama Mellouli má lepší závěr a od prvních metrů závodu se snažil maximálním tempem roztrhat startovní pole. (Pokračování textu…)

Čeští reprezentanti Lenka Štěrbová a Vít Ingeduld startují v sobotu 31. srpna na 38. ročníku plaveckého Faros maratonu na Hvaru v Chorvatsku. Prestižní závod, kterého se lze zúčastnit jen na základě osobního pozvání, má délku 16 kilometrů. Start a cíl je v rybářském přístavu malebného městečka Stari Grad, odkud se plave 8 kilometrů na samý konec Starigradského zálivu, obrátka je u mysu Kabal, kde již začíná otevřené moře, a stejnou trasou se závodníci vracejí zpět.

Bohatá historie Faros maratonu, který byl jako čestný organizátor dokonce uveden do síně slávy světového dálkového plavání, se píše od roku 1976. První ročník vyhrál legendární jugoslávský vytrvalec Vejlko Rogošic, mimo jiné dvojnásobný vítěz Capri-Neapol, svého času přední evropský závodník na motýlkových tratích a soupeř současného českého trenéra Josefa Nalezeného. (Pokračování textu…)

Beringova úžina je 85 km široký průliv, který spojuje Severní ledový a Tichý oceán a odděluje Asii od Ameriky. Nachází se sice jižně od severního polárního kruhu, ale zcela jasně uvnitř červencové izotermy 10°C – kterou bývá definována arktická oblast. V zimě se zde běžně vyskytují silné mrazy okolo -20 až -30°C; i v letních měsících mohou přijít mrazivé dny, průměrná teplota vzduchu v červenci a v srpnu je kolem 8°C. Teplota vody v zimě klesá na -2°C, při kterých mořská voda zamrzá. Led z vodní hladiny definitivně mizí až koncem června. Průměrná teplota vody v letních měsících se pohybuje okolo 3°C, v oblastech při pobřeží bývá asi o 5°C teplejší,  zejména na východě. Silné mořské proudy v této oblasti jsou poměrně podrobně zmapovány pro účely námořní plavby a z hlediska jejich vlivu na počasí. Ví se, že proudy běžně dosahují rychlosti i přes 5 km/h a že ostrovy v úžině způsobují rozsáhlé víry a turbulence. O tom, jaký ale budou mít vliv na pohyb plavců, kteří hodlají Beringovu úžinu přeplavat napříč a jaká je nejlepší strategie pro přeplavání, donedávna nikoho nenapadlo ani přemýšlet. (obr. 1 Satelitní pohled na oblast Beringova průlivu. Na západě je Kamčatka (ruská), na východě Aljaška (americká), na severu Severní ledový oceán a na jihu Pacifik. Uprostřed leží Diomedovy ostrovy. Zeleným kolečkem je označen mys Děžňovův, na kterém se startovalo, červené kolečko značí mys Prince z Walesu, na němž byl cíl štafety. zdroj: fotografie NASA, wikipedie) (Pokračování textu…)

Skutečně hrůzostrašnou a bolestivou zkušenost získal český reprezentant Vít Ingeduld ve Španělsku. V neděli po evropském poháru v Navii tam spolu Ondrou Baumrtem a Honzou Kútnikem startovali ještě v 56. ročníku (!) populárního říčního závodu Descenso Ria de Navia na 5 kilometrů spolu s dalšími 620 plavci. Závod se plave na tradiční trati po proudu řeky Ria de Navia, jak se u nás donedávna plavalo v Litochovicích. Letos se startovalo až několik minut po sedmé večer a protože v tu dobu již pomalu zapadalo slunce, byla kvůli nastávajícímu šeru trochu ztížená orientace. Hned po startu se v čele oddělila asi 16-členná skupina plavců, ve které byli i všichni tří čeští reprezentanti. Protože trasa závodu je daná korytem řeky, každý závodník se snaží určit si nejkratší trasu podle svého uvážení. Na to právě Víťa doplatil, když v posledním kilometru, narozdíl od většiny ostatních plavců, neplaval středem řeky, ale podél břehu, kde, bohužel, narazil do betonového krytu od vyůstění kanalizace do řeky, který se díky odlivu ocitl pouhých asi 10 cm pod vodní hladinou. (Pokračování textu…)