Úspěšná Plavecká šestihodinovka ve Zlíně

Ve zlínské městské padesátce to v sobotu 11. března vážně vřelo. Za podpory města Zlína se tam totiž konal nultý ročník Plavecké šestihodinovky Sri Chinmoye. A byl tak úspěšný, že jsme ho rovnou pozvedli na ročník první :)

Chuť uspořádat plavecký vytrvalostní závod v nás rostla už několik let. Přestože nejčastěji pořádá Sri Chinmoy Marathon Team nejrůznější podniky běžecké, naši členové mají na svém kontě nejen kanál La Manche, ale také úžiny Gibraltar či Catalina, obeplavání Manhattanu nebo Lochnesské a Curyšské jezero, a tak jsme chtěli radost z důkladného vykoupání sdílet i s dalšími.

K našemu překvapení – a velké radosti – se kapacita závodu naplnila dlouho před uzávěrkou přihlášek, což svědčí o hladu (nebo spíš žízni) českých plavců po pořádných výzvách. V sobotu tak osm drah naplnilo celkem 22 sólových plavců a 24 štafet z devíti evropských zemí, aby důkladně prověřili, kolikrát se dá zlínský bazén přeplavat sem a tam, aniž by se z toho zamotala hlava (případně i se zamotanou hlavou).

Šest hodin na souši je dlouhá doba, a to nejen pro rozhodčí, kteří musí každé zhruba dvě minuty zapsat mezičas šesti různým plavcům ve své dráze, ze kterých vidí jen barevnou čepičku. Dlouhou chvíli mají i plavci štafetoví, protože zatímco jeden člen štafety často závratnou rychlostí brázdí vody, ostatní musí trávit čas protahováním, zíváním, návštěvami bohatě zásobených stolů s občerstvením, poslechem hezké hudby, která po celou dobu plní bazén, četbou motivačních citátů a obdivováním desítek balónků, kterými jsou vyzdobené ochozy, klábosením a případně hlasitým povzbuzováním svého týmového plavce v bazénu.

To plavec sólový – to je ten, kterého za celých šest hodin nikdo nepřijde vystřídat – se rozhodně nenudí. Sice nemá vůbec ponětí o tom, co se děje nad hladinou – že existuje něco jako sucho, že je tam nějaká hudba a balónky, výborné jídlo a pití a že se ho snad někdo snaží povzbuzovat. Zato jej však na šest hodin zcela pohltí úžasný svět podvodní, se všemi atrakcemi, které nabízí.

První hodinu se pod vodou seznamuje s ostatními závodníky. Připadá si jako na korálových útesech – plavců je všude jak ryb všech velikostí, tvarů a barev. Na dálkovém plavání je hezké, že nezáleží na věku: nejmladší účastnici je tady 10 let a plave jak střela, tomu nejstaršímu je 61 a plave sice o něco pomaleji, ale o to větší má výdrž. Taky plaveckých stylů je nepřeberně – od štik, které se vám bleskově míhají před očima, přes plavce rozvážné a elegantní, až po cákající a kopající vodní mlýny, od kterých je lépe držet se dál. Z mnoha z nás se později s přibývajícími hodinami stávají spíše se vznášející medúzy a z některých nakonec až mořské okurky, odpočívající přisáté ke břehu.

Potom si začnete všímat i podvodních dramat, třeba když se u otočky potkají čtyři plavci najednou a jen dvěma z nich se podaří odrazit od stěny, zatímco druzí dva se odrazí od břich těch prvních dvou… Jak se tempo s nastupující únavou zpomaluje a plavci se často “vozí” ve vláčku za sebou, zkoušíte sílu psychologických zbraní lechtáním plavce před sebou na chodidlech (anebo skřípete zuby, to když plavec za vámi lechtá na chodidlech vás).

Třetí hodinu začnete trochu zoufale počítat. Nejdřív, kolik kachliček je za sebou na dně bazénu. (Spočítat to skoro nejde, musíte totiž taky občas dýchat. Ale dobře jsem si to v té třetí hodině promyslel a myslím, že jich je buď 200, nebo 1327.) Brzy potom začnete počítat, na kolika různých prstech u nohou můžete dostat křeč. Pak už počítáte jen bublinky. To jen chvilku, je jich nějak děsně moc.

Poslední tři hodiny závodu už nepočítáte nic. Vnímáte jen, jak se za oknem pomalu posouvá slunce a barva vody v bazénu se s ním zbarvuje do odpoledních odstínů. A ve vaší mysli začíná být zvláštní klid. Zprvu nadšené, později pochybovačné a nakonec zoufalé myšlenky konečně utichají a vy už nemyslíte skoro na nic. Dokonce ani na červené číslice na hodinách, které přecvakávají jak ve zpomaleném filmu. Vnímat dokážete jen záběr, který právě děláte, a pak ten další… a další. A začínáte si to užívat tak zvláštně jinak.

A právě kvůli těmhle okamžikům (a hodinám a hodinám) pořádáme všechny naše vytrvalostní závody. Protože právě tehdy, když se mysl poddá a ztiší, začnete v sobě cítit něco málo prozkoumaného: sami sebe. Objevujete, že ve vás je skrytý zdroj netušené energie a vytrvalosti. A taky klidné, tiché radosti, která přichází vždycky, když se svého vnitřního světa dotknete. Tohle člověk obvykle cítí v meditaci. Zakladatel našeho oddílu Sri Chinmoy nás naučil, že když něco děláme a sáhneme si přitom s pokorou kousek za své hranice, může se i dynamická činnost uprostřed ruchu života stát meditací.

Ten zážitek je tak hluboký, že když v 16.00 zatroubí rozhodčí na mušli konec závodu, nikdo na to nereaguje a všichni plavou blaženě dál. Což si samozřejmě naprosto vymýšlím, protože v tu chvíli pochopitelně všichni s úlevou vydechnou (konečně nad hladinou), nechají se vytáhnout z vody a vydají se po souši do milého prostředí vegetariánské restaurace Pranaya na vynikající pozávodní večeři a slavnostní vyhlášení výsledků. A výsledky to jsou parádní, jak se můžete podívat nahoře – tak třeba štafeta tří juniorských Neratovičáků společně naplavala skoro 27 km… nejrychlejší muž, David Teslík z Havířova, překonal 20 km… a úplně všem sólistům uplavala juniorka Nicole Topitzerová ze Žiliny, která urazila dokonce 20,6 km! A protože závodu se účastnilo hned pět přemožitelů kanálu La Manche, celý den skončil ještě povídáním o plavání, při němž není šest hodin ani půlka… Radosti ze sebepřekonání se totiž nic nevyrovná…! :)

Takže… všem plavcům i jejich pomocníkům moc děkujeme za účast a podporu a přejeme vám krásnou letošní plaveckou sezónu – a těšíme se na pokračování napřesrok!

Výsledky, fotky a další informace

Váš Sri Chinmoy Marathon Team