Matěj Kozubek a Lenka Pavlacká – ohlédnutí za mistrovskými tituly na 20 km

Dlouhá historie našeho sportu – dálkového plavání (dříve plavání na „distančních tratích“), vinoucí se již od konce 19.(!) století plných 130 let, přes několik desetiletí závodu „Napříč Prahou“ v předválečném období, dlouhou tradici maratónu Vrané – Praha, plavajícího se až do 80. let, zavedení celkového bodování všech rychle vznikajících nových maratónů začátkem 70. let do soutěže O nejlepšího maratónce resp. dálkového plavce resp. Českou národní soutěž v dálkovém plavání v dalších letech až k dnešnímu Českému poháru, jehož 51.(!) ročník právě završilo Superfinále na Hrádku, nám umožňuje nahlédnout do nepřeberných záznamů a statistik, které díky tomu máme k dispozici.

A letošní vítězství matadorů Matěje Kozubka a Lenky Pavlacké (roz. Štěrbové) na královské dvacítce (oba uprostřed z vyhlášení MČR na 20 km v srpnu v Račicích) takové ohlédnutí přímo nabízí. Nejdříve ale, proč královské? Ten, kdo sleduje dálkové plavání delší dobu ví, že dvacítka je TA původní trať. To byl TEN maratón. Dvacítky se u nás plavaly dokonce i 5x ročně, např. v roce 1984, kdy se plavaly v Jevišovicích, Plzni-Liticích, Brně, na Seči a na Lipně, takže to nebyl tak výjimečný závod jako dnes, kdy je v termínovce jediná. Mistrovství světa, které se plavalo ještě před tím, než světová plavecká federace FINA (dnes World Aquatics) převzala plavecké maratóny pod svoje křídla, se plavalo vždy na 25 kilometrů, případně na 36 kilometrů na trati Capri – Neapol. Kratší tratě na tehdejších před-FINA mistrovstvích světa vůbec nebyly. Když FINA usoudila, že plavecké maratóny ji chybí v portfoliu plaveckých disciplín (na rozdíl od řady členských národních asociací, které dálkové plavání (open water) standardně zastřešovaly a dálkoplavecké závody pořádaly – tady je třeba zmínit i unikátnost a průkopnictví Českého svazu plaveckých sportů, který již téměř 60 let zastřešuje vedle dálkového i zimní plavání a otužování) a zavedla do svého mistrovství právě trať 25km, kterou doplnila závodem na 5km. Desítka se do programu mistrovství světa (a Evropy) zařadila až později, pod vlivem znovuzařazení open water do programu olympijských her, kdy se pod pojmem „maratón“ měla zařadit disciplína časově ekvivalentní klasickému běžeckému maratónu, který byl na programu moderních OH od počátku. Teprve tehdy se stal z dvacítky resp. pětadvacítky „ultramaratón“ a výraz maratón byl spojen „výhradně“ s olympijskou desítkou.

Právě pod vlivem oznámení o zařazení tratě 25km do programu příštího mistrovství světa již pod hlavičkou FINA, které tak vytlačilo ze scény předchozí zastřešující subjekty světových plaveckých maratónů, se i u nás prodloužila existující dvacítka na 25km, aby naši plavci měli možnost se s tratí seznámit a vyzkoušet si ji – prvně v Brně 1988. V dalším roce 1989 se plavaly již dokonce dvě – Olešná a Bítov. Později ale následovala evoluce naopak zkracování tratí – nejprestižnější a nejsledovanější se stala olympijská desítka – a tento trend, který vyvrcholil dokonce vyřazením pětadvacítky z portoflia FINA (World Aquatics) disciplín, se projevil i u nás – poslední 25km se plavala na Lipně v roce 2001. A poslední ročník, kdy byly v programu Českého poháru dvě dvacítky, byl rok 2015. Od toho roku máme v domácí termínovce jen jednu dvacítku – tu mistrovskou, která se nepřetržitě již od roku 2014 plave v Račicích. Takže pokud nepočítáme maratón Štěchovice – Praha, který se plaval v roce 1950 a v několika dalších málo letech, než došlo k jeho zkrácení na Davle-Praha (a následně Vrané – Praha viz výše), plavalo se u nás 16x 25km, 83x 20km (a samozřejmě nesmíme opomenout 1x 40km kvalifikační na Lipně). O tom, kdo z našich plavců uplaval nejvíce těchto dvacítek a pětadvacítek někdy příště. Ale pro laiky a nepamětníky k vysvětlení pojmu „královská“ jsme museli odbočit. Proto královská. Vždycky to tak bylo a jinak to nebude.

Ale zpět k těm královským titulům, když Michal Šanda v roce 1988 vyhrál po šesté mistrovství ČR na 20 km, nikdo si nedokázal představit, že dominanci neutuchajícího strojového tempa velikána z tehdejší Rudé hvězdy někdy někdo může na nejdelší trati překonat. To se potvrzovalo i v následujících letech, když např. i vítěz celkového světového poháru Michael Drozd vyhrál MČR na nejdelším maratónu „jen“ 4x v letech 1992-1995 (vždy se plavalo 25km), stejně jako držitelka ženského světového rekordu na Kanále La Manche a (jediná česká) členka světové síně slávy maratónského plavání Yvetta Hlaváčová (v letech 1994, 1995, 1997 a 2001 – opět vždy na 25km). Pro úplnost dodejme, že tehdy se v rámci zimního MČR (bazénového) standardně plavaly vedle pětky i právě dvacítky nebo pětadvacítky, takže musíme doplnit, že v rámci bazénových mistrovství ČR získala Yvett ještě 6 titulů na nejdelší bazénovou trať (1995 25km, 1996, 2001, 2003 a 2004 na 20km a 2006 na 15km) a Michael Drozd jeden titul na 25km v roce 1994. Ale dnes se bavíme pouze o venkovních titulech na nejdelším maratónu, i proto, že v bazénu se časem ustálilo mistrovství výhradně na 5km.

Zdánlivou nepřekonatelnost 6 titulů Michala Šandy dále potvrzovaly i jiné maximální série mnohočetnosti získaných titulů a jejich obhajob na kratších tratích – 5 bazénových pětkových titulů Vlastimila Burdy (1993-2000) nebo Honzy Micky (2012-2016), pět venkovních pětkových titulů Jakuba Fichtla (2001-2007) nebo Jany Pechanové (1998-2012), která ovšem svojí výjimečnost dokázala 11 (!) tituly z bazénové pětky v rozmezí let 1998-2016 (!!), a v neposlední řadě Silvy Rybářové (2009-2016), ale těch 6 titulů Michala Šandy v jedné, k tomu královské disciplině, ne a ne překonat. I Michal Špaček to dokázal jen 4x (1991-1997), stejně tak později Lenka Štěrbová st. (roz. Horáčková) v letech 1989-2008. Richard Kamas před tím „jen“ 3x, stejně tak Lída Jelínková a Jana Slabá v éře samotného Šandy. Až přišel olympionik Rostislav Vítek s jeho neskutečnou sportovní výjimečností a dlouhověkostí a v roce 2005 překonal zdánlivě nepřekonatelného Šandu 7. titulem (v tom roce se plaval na MČR nejdelší maratón jen 15km) a do roku 2012 jich přidal na dvacítce dokonce dalších 6, tj. získal na nejdelším domácím šampionátu 13 titulů (1998-2012). Michal Šanda tak byl „konečně“ odsunut v počtu nejdelších titulů na druhé místo.

A teprve o dalších 12 let později v roce 2017 získala Lenka Pavlacká (roz. Štěrbová) také svůj 7. titul na 20km a Michala Šandu rovněž přeskočila. To samé pak dokázal o další 3 roky později i Matěj Kozubek. A protože oba dokázali vybojovat titul i v některých dalších letech, tak se nyní dostáváme k tomu, proč je důležité vyzvednout oba letošní mistry ČR na 20km – Matěj Kozubek totiž získal svůj již 10. titul a Lenka Pavlacká dokonce 12. (!!). V Račicích jsme tak mohli být svědky, jak lze dovodit z předchozích řádků, neskutečné a velice těžko zopakovatelné série vytrvalosti, vůle, nezdolnosti i dlouhověkosti. Važme si těchto borců, bude trvat mnoho dalších let, než je někdo další překoná.

Počty domácích titulů na nejdelším maratónu:

Statistiky dalších dálkoplaveckých disciplín, kde vládnou jiná jména (viz výše), probereme příště, ale je nutné ještě doplnit, že Lenka Pavlacká je rovněž i českou rekordmankou v celkovém počtu titulů z dálkového plavání, když během své dlouhé kariéry vedle 12 titulů z dvacítky, získala ještě 9 titulů na olympijské desítce, 4 tituly z pětky a 6 titulů z bazénové pětky. Na druhém místě v celkovém počtu titulů se drží Rostislav Vítek s 26 tituly (vedle 13 nejdelších, 4 na desítce, 2 na pětce a 7 indoorových). Ale třetí je již právě Matěj Kozubek s 22 tituly (+7 desítek, 4 pětky, jedna bazénová pětka).

Počet celkových domácích dálkoplaveckých titulů:

Ke statistikám celkového počtu medailí (tj. včetně stříbrných a bronzových) se rovněž vrátíme jindy, ale za zmínku ještě stojí další výjimečnost letošních vítězů – věk. Lenka Pavlacká dokázala zvítězit ve svých 31 letech (pozn. ročníkový věk) a ve zkušenějším věku dokázaly zvítězit jen Jana Slabá (33), Nadia Krüger (35) a její maminka Lenka Štěrbová st. (36)! Matěj Kozubek se pak  stal historicky druhým nejstarším můžem vítězícím na 20km, když starší to dokázal pouze Rostislav Vítek, byť hned 6x. Lenka Pavlacká je paradoxně zároveň i nejmladší vítězkou, když dokázala (poprvé) vyhrát dvacítku v pouhých 15 letech. Nejmladším mužem zůstává Michal Špaček (17) v roce 1990 (25km). Z níže uvedené tabulky tedy může vyplývat, že oba letošní šampióni mohou teoreticky vítězit dál, protože před nimi to ve vyšším věku dokázali i jiní a tak se mohou naše statistiky nadále přepisovat i na těch nejvyšších příčkách.