Na konci článku naleznete krátký audio rozhovor s našimi plavci přímo z Argentiny.
Světový pohár v dálkovém plavání se již několik let plave ve dvou skupinách. V jedné skupině jsou závody na 10 km, ve druhé, která se jmenuje Maratonské plavání, jsou závody na 15 a více km. Klasické otevření maratonské sezony se už řadu let uskutečňuje na, jak plavci říkají, argentinském dálkoplaveckém karnevalu. Je to již tradiční trojice závodů – v Rosariu na 15 km, v Santa Fe na 57 a v Paraně na 88 km.
Rosario je klasický okruh na řece Parana kolem městské pláže, který však naši plavci nemají příliš v lásce – voda je neuvěřitelně špinavá, protože se do ní stéká kanalizační potrubí ze všech ubytovacích zařízení, které na dlouhatánské pláži najdete. I to je důvod, proč tam naši, po několika zdravotních malérech příliš nejezdí. Rosťa Vítek nebo Míša Mrůzek by mohli vzpomínat, a veselo by při tom nebylo.
Závod Santa Fe – Coronda je jeden ze dvou nejpopulárnějších závodů v rámci Světového poháru (ten druhý se plave v Kanadě na jezeru Saint John). Vzdálenost 57 km se plave po řece do města Coronda, po trase jsou tři kratší, o to víc náročné úseky, kdy se plave i proti proudu. Popularita tohoto nesmírně těžkého závodu je dána jeho prostředím – nikde na světě se plavci nesetkají s takovým zájmem publika, jak v Santa Fe. Během závodu ze břehu závodníky sleduje (odhadem pořadatelů) asi 100 000 fanoušků, na startu a v cíli se tísní vždy téměř 50000 diváků. A ten největší karneval se děje na řece během závodu. Stovky lodí, člunů, kajaků, kocábek, bárek či monster na první pohled téměř neschopných plavby, na nich tisíce nadšených lidiček, kteří mají trubky, píšťalky, bubny, klaksony a k tomu bečky piva, vína a možná i nějaké nealko, a jsou schopni a ochotní povzbuzovat kohokoli bez ohledu na národnost celých osm až devět hodin co trvá závod. Dokážou se bavit během závodu jak závodem samým, tak i mezi sebou, takže není nouze o vodní bitvy, polévání se vodou a vzájemné potápění již tak plavby těžko schopných osádek a plavidel. K tomu všemu desítky rozhlasových komentátorů a řada televizních stanic vysílajících přímý přenos, přičemž má člověk pocit, že – podle kadence slov reportérů – se jedná o fotbalový zápas, který trvá 9 hodin a Messi střílí jeden gól za druhým. A nad tím vším bdí bedlivým okem vodní policajti na bojových lodích, superrychlých člunech či vodních skútrech, kteří s přibývajícím časem používají kromě píšťalky a dobrého slova taky pendreky a řada zvědavců rychle chápe, že šahat na plavce během závodu vlastně není zakázané, ale důrazně se nedoporučuje.
Třetím závodem je super dlouhá přeplavba na 88km z města Hernandarias do Parany po řece stejného jména. Díky silnému toku však závod trvá přibližně jako v Santa Fe. Plave se týden po Santa Fe, plavci jsou proto značně unavení. Atmosféra znovu výtečná, ale je trochu jiná. Parana je obrovská řeka, kde v některých místech není vidět z břehu na břeh, tudíž kontakt s divákem není tak intenzivní. Také se plave způsobem – každý za svoje – je to vlastně taková dlouhatánská plavecká časovka, kde obrovsky záleží na schopnosti navigátora vyhmátnout proud, který teče lépe než konkurenci. V poslední době musel závod konkurovat kratšímu závodu – desítce v patagonské Viedmě, který byl lépe zabezpečen financemi a hlavně – na Argentinu tam je až neuvěřitelně čistá a celkem neteplá voda. Ale pořadatelé se už navzájem domluvili a letošní Paraně nic nestojí v cestě.
Naši dálkoví plavci si našli cestu hlavně do Santa Fe, i když dostat se na startovní listinu je nesmírně těžké. Dveře otvíral hlavně Rosťa Vítek, plaval Michal Drozd a Eva Nováková, úspěšně vystupovala Yvetta Hlaváčová a Pavel Srb. V posledních letech však českou hvězdou č.1 v Santa Fe byl Rosťa Vítek. Corondu absolvoval celkem 8x a z toho 7x doplaval do cíle, jen loni ho tam dovezli policajti, když už nemohl ustát bolavá ramena. Rosťa nikdy Corondu nevyhrál, byl několikrát 4., 5. a v roce 2009 třetí, ale naplaval v čele startovního pole desítky, možná i stovky kilometrů. Dřel, trhal peloton, unikal po krajích a většinou to potom odnesl – Bulhar Stojčev, šestinásobný vítěz závodu jako obvykle zpoza bůčka vyrazil poslední hodinu na zteč a Rosťu převálcoval. Ale argentinští fandové zbožňují chrabré – a v jejich očích Vítek byl a je hrdina. Nevyhrál, ale bojoval až do cíle. Na to jsou diváci zvědaví, takového pojetí se tady nemůžou nabažit.
Rosťa otevřel dveře i Liborovi Smolkovi, v roce 2009 startovali naši ve dvojici. Rosťa vybojoval bednu a Libor si 8. místem zajistil, že už se o účast na Corondě nemusí bát. Ostatně to v roce 2010 potvrdil 6. místem, loni po problémech na trati doplaval 12.
Česká děvčata si po startech Yvetty Hlaváčové dávala na čas. Jana Pechanová superštreky zatím nejezdí a pro Silvu Rybářovou se dlouho nedal sehnat pár statných koní, který by ji přivlékl na start. Až loňská úspěšná sezóna přesvědčila jinak vždy dobře naladěnou Silvu, že je nutné absolvovat i něco karnevalu.
A tak letos stojí na startu plaveckého maratonu ze Santa Fe do Corondy, měřícího 57 km dva čeští plavci. Oba jsou už dostatečně zkušení, oběma je letos 28 let, oba společně absolvovali řadu světových mistrovství, oba spolu startovali poprvé už v roce 1995 na mistrovství Česka desetiletých žáčků.
Libor Smolka velmi dobře ví, do čeho jde. V neděli načne na Corondě třetí stovku závodních kilometrů. Ví, že to bude strašně bolet, že celý závod v kalné a teplé vodě, kde nevidí loket natažené ruky, bude dýchat smradlavé spaliny benzinových motorů, že kolem něho budou dunět bubny, ryčet klaksony, že argentinští plavci hnaní fantastickým diváctvem budou chodit jeden za druhým na zteč a na hranici sebeobětování se budou pokoušet o možné i nemožné. Ví, že v cíli žádného z plavců nečekají superodměny (ty stávající neuhradí ani ubytování v hotelu), že z vody jim budou pomáhat záchranáři, že budou spáleni od devítihodinového „válení se“ na sluníčku.
Silva toto všechno ještě přesně neví, nicméně to jistě tuší. Ví však, že bude muset absolvovat kolem 33000 kraulových temp ve vodě, kde se to hemží živočichy, o jejichž existenci je lépe nevědět, alespoň 40x si dojet k doprovodníkovi pro kelímek s nápojem, který normální člověk nevezme do ruky, natož aby ho pil, jak je odporný (a takto do sebe dostat aspoň 12 litrů energie), stokrát po cestě proklít okamžik, kdy se dala přesvědčit, aby do toho šla.
Přesto všechno oba v neděli vlezou v Santa Fe pod obrovským železným mostem za frenetického potlesku „hrstky“ diváků, jejichž počet se blíží počtu obyvatel našeho většího okresního města do hnědopěnné Corondy, aby po devítihodinové dřině slyšeli burácet cílový stadion ve městě Corondě a aby víc diváků, než zažil mnohý ligový fotbalista na jednom zápase řvalo sborově „Bravo Čeko!“
Držte jim oběma palce, čeká je pořádná šichta a to bez nedělního příplatku! Budou vaši podporu, byť na dálku, moc potřebovat!
Krátký rozhovor s Liborem a Silvou: