Dovolte mi vrátit se k ME v Piombinu v dálkovém plavání, které pro nás bylo mimořádně úspěšné, o čemž svědčí i 6. místo v bodování národů.
Nepřinesu nic objevného, jen chci ukázat, jak si naši vedli v závodě na 25 km a krátce se vrátit k závodu na 5 km.
Na 5 km nám obrovskou radost udělala Janička, která vybojovala bronzovou medaili. Přesto neváhám tvrdit, že jsme (a ne vinou Jany) „přišli“ o stříbro. Jana jela distanční pětku skvěle, jako jedna z mála se v druhém kole zlepšila, po půlce byla na mezičase druhá za italkou Bruni, nicméně…
Bruni odstartovala minutu za Araouzovou z Řecka a na konci druhého kilometru ji sjela. Mezičas na 2,5 km už projížděly vedle sebe. Pravidla to nezakazují a oběma to velice pomohlo. V druhém kole vedla ještě chvilku italka a potom, když už Bruni byla skoro mrtvá, to táhla řečka. V cíli na sebe skočily, oběma bylo jasné, jak jim spolupráce pomohla. Araouzou se vyšvihla na druhé místo, Janča, která si to odkvedlala celé sama dojela třetí, čtvrtá italka Ponsele si to musela taky odtáhnout sama a po třetím mezičase brala v cíli kobzole.
Druhá naše pětkařka Bára Picková se ve druhém kole zlepšila a šla na velmi slušný čtrnáctý flek.
Krmili jsme druhý den s Táborákem na pontonu a vedle nás řecké plavce na 25 km krmila Araouzová. Uvažovali jsme, že se jí nějak pomstíme, ale ona je děvucha taková štipa, celkem fajná, a ještě k tomu ti řeci mají tu krizi, tak jsme ju nechali krmit a do vody jsme ju nehodili.
A ještě tabulička pro dokreslení situace:
Kluci startovali ve složení Kuba Tobiáš, Honza Kútnik, Karel Baloun a určitě nezklamali. Všichni se zlepšovali a výsledné časy jsou skutečně kvalitní. Patnáctý flek malého Tobiho je velmi nadějný. Podívejte se na tabulku v porovnání s Kirilem Ambrosimovem. Ten zajel opravdu famózně a na mistráku získal na pětku druhou zlatou. Podívejte se na rychlosti na stovku (můžeme diskutovat vzhledem k tvaru tratě na pětku, jestli to bylo akorát), ty jsou hodně slušné. A plave se furt rychleji a rychleji!
Nedělní závod na 25 km nezůstal nic dlužen přívlastku „královský“. Možná by se mohl nazvat brutálním, pekelným, zabijáckým, rozhodně to však nebylo nedělní italské lážo plážo. Ale začněme od začátku.
Na startu žen se objevila Jana Pechanová, prahnoucí po třetím kovu a Silva Rybářová s odhodláním ukázat, že patří mezi světovou štrekařskou elitu. U chlapů nechyběl matador Rosťa Vítek, který měl probořit kopu ne zrovna povedených startů bez cíle z poslední doby, maratonský specialista Libor Smolka, toužící po třech desátých světových pozicích o proražení zakleté hranice a Honza Pošmy Pošmourný, hledající disciplínu svého srdce.
Začínali kluci, po nich za patnáct minut děvčata. První kolo kluků (ve tvaru rohlíku s pěti povinnými bójkami a jednou mezičasovou bránou) ještě nic nevěstilo. Průjezd do druhého kola ale vše změnil. Dopředu šel jak urvaný z řetázku mladý francouz Reymond a předplatil si vedení až do nájezdu do desátého, posledního, kola. To, co se začalo dít, to jsem neviděl ani na závodech ČP. Peloton se už nezastavil, tempo se stupňovalo a rychlost byla místy uděsná. Pohled na hrnoucí se hordu byl úchvatný a člověk děkoval osudu, že to nemusí plavat. Naši si s touto rychlostí poradili různě. Libor s Pošmym se pohybovali v prostředku balíku a hlídali si, aby z něho nevypadli, Rosťa se naopak usadil na jeho chvostu a po třech kolech to zabalil. Škoda, možná to byl jeho poslední start na velké soutěži. To největší maso však mělo teprve přijít.
Pojďme k ženským, bez nich by to nebylo ono. Dámy začaly zvolna a rozvážně kroužily kolem Piombinské boty skoro celých pět okruhů. Kromě několika drobných příhod, kdy autor těchto řádků propásl při krmení Janu (a nejen díky vrozené oční vadě) a pár vylitých kelímků s pitím se celkem nic mimořádného nedělo a řečeno mluvou ekonomicko-bankovního krmiče Táboráka, všechny baby byly v balíku. Leč nebylo jim dáno radovat se příliš dlouho. Chlapi už jeli z kopca, pálili kolo hluboko pod 30 minut a dojeli ženský balík. Vraždění neviňátek vypadalo asi podobně. Pěsti, kopance, trhání se na vše strany, prostě takové domácí násilí ze strany chlapů, zároveň však jejich obrovské úsilí co nejdřív zase odskočit a nenechat si ujet zběsilý peloton, na druhé straně snaha udržet se chlapů (a nejen obrazně) zuby nehty a vyvést se co nejdál a lámat chleba, případně si přímo říct o medaile. Z nadhledu člověka na pontonu, na břehu či u televizní obrazovky působivé, napínavé, vzrušující, pro chudáky ve vodě sádlo-máslo.
Naši se s touto situací poprali různě. Libor se skutečně popral a projel, Pošmy taky, ale už toho měl plné kecky, oba však byli pořád v balíku, Silva se propadla dozadu a plavala na osmém místě, Jana přežila, ale v dalším kole vylezla (únava a euforie ze dvou skvělých vystoupení vykonaly své a dnes už to dál nešlo).
Peloton chlapů se hnal dál doplněn o dvě italky a španělku, které se držely skoro dvě kola a vytáhly se na medaile. Bohužel tempo nevydržel Pošmy a plaval na 12.místě sám za balíkem. Tady se ukázala morální síla krmičů, kteří proti Pošmyho snaze závod vzdát nasadili velmi silné argumenty, z nichž mnohé nelze publikovat ani po desáté večerní. Otočené tyčky na krmení přímo proti Pošmymu, výška mola, na které by musel šplhat a informace, že jede na 12.místě nakonec přesvědčili dotyčného, že jeho záměr je mylný a Pošmy radostně pokračoval v ukrajování nekonečné dálavy, aniž by nám za naši pomoc poděkoval. Obrovská motivační síla doprovodu se projevila i při chvilkovém zakolísání Silvy, která zjistila že jede na 8.místě. I přes ukáplou slzičku však vlídná slova doprovodu dokázala zázrak (ani tato veskrze milá slova nelze publikovat, v tomto případě s odkazem na ochranu know-how) a Silva začala předjíždět jak pendolino všechny vagonky, které odpadaly z pelotonu, ať už to byly ženské, které neudržely tempo chlapů, či chlapi, kteří taktéž neudrželi postavení. A kde se vzala, tu se vzala, jela Silva nikým neohrožována (tedy ženskýma) na čtvrtém místě vstříc skvělému, životnímu úspěchu. Do Silviny přízně se ještě marně pokusil vetřít rus Bojkov, který ji džentlmensky vyrazil kelímek s pitím při občerstvování (na obranu Vasky lze použít snad jen argument, že tento kolohnát už v tu chvíli pletl nejenom nohama), Silvin pláč hned na krajíčku zahnal Táborák mistrně podaným gelem a naše obvykle usměvavá optimistka zase zapnula trakci a valila dál.
Tempo chlapů nepolevovalo (a můžete se přesvědčit v přiložených tabulkách), Libor se držel kolem 8. místa. Bohužel pro Libora, v té chvíli se ještě víc zvedly vlny a už tak dobitý Libor nebyl schopný v nájezdu do posledního kola reagovat na nástup Stojčeva. Petar si svou pozici hlídal celé kolo a vyhrál před Arzenem Lavrentevem a šílencem Axelem Reymondem. Libor se držel ve skupině o 6.místo s Hedelem a Clerim, asi 800 m před cílem už neudržel kontakt, zkontroloval si pozici a doplaval na desátém místě. Pošmy kousek před cílem taky odešel a propadl se o dva fleky na 14.místo.
Ženské na trati osaměly, Italky si místo boje se španělkou hlídaly jedna druhou a nakonec přišly o stříbro. Vyhrála Franco, Dominguez byla druhá a supermiláček Itálie – Martina Grimaldi bronz obulela. A už se blížila naše radost – Silva nikým neohrožována si dojela pro první superúspěch, 4.místo na ME. Ten bohužel část naší ekipy neviděla, neboť Libor byl pro naprostou vyčerpanost nejprve v rukách zdravotníků a potom pod bedlivým dozorem Dády Klímové.
Všechno se v dobré obrátilo, naší maratonci spořádali kupu banánů a dostavily se i nesmělé úsměvy. Novináři se vyptali na dojmy, televizáci natočili poslední záběry, Táborák s Hrčákem sjeli poslední stand-up a ME v Piombinu skončilo. Petar toho ještě neměl dost a hledal na večer děvče k tanci a poslechu, my jsme sbalili krmítka a šli se Silvou, Liborem a televizákama do hotelu. A Hrčák, aby dokázal, že nemá vody dost se šel okoupat do moře.
Tak se ještě podívejte na výpis z oficiálních výsledků. Tempo bylo opravdu pekelné a v posledním kole to ještě vygradovalo. To, že naši jsou schopni plavat na takové úrovni mně naplňuje optimismem do budoucna!
Přehled časů na jednotlivá kola (první a poslední se plavalo jako otevřené – od startu na okruh a od okruhu do cíle)
Všimněte si, jak s tím ti chlapi při předjíždění ženských zamávali! To byl masakr v přímém přenosu! A pozoruhodná je rychlost po celý závod. Když si uvědomíme, jaké byly vlny, ztráty na občerstvení a navigaci – prostě obrovský fofr!
Všem Ahoj!
Zdař Bůh!
Ivan