Štafeta „mladíků“ Czech Youngsters 60+ po úspěšném štafetovém přeplavání kanálu La Manche a Severního kanálu chtěla dokončit klasickou Tripple Crown. Přestože Bristol Channel přeplavali, výkon jim nebyl oficiálně ratifikován. Může je alespoň hřát, že se jim podařilo vybrat dostatek peněz pro Gitku.
Czech Youngster 60+ se dali dohromady v roce 2022 s úmyslem přeplavat English Channel. Šestici plavců Ivan Landa, Ivan Lalák, Pavel Kohout, Petr Hensel, Petr Matěna a Richard Haan, kterým v té obě bylo mezi 62 a 75 lety, se to o rok později v červnu skutečně povedlo. Neobešlo se to ale bez potíží, první pokus totiž po šesti hodinách přerušil požár baterie na doprovodné lodi Sea Leopard. Napodruhé už to ale vyšlo.Rok na to se Czech Youngsters 60+ rozhodli přeplavat North Ireland Channel. Původní šestici doplnil vynikající americký plavec Scott Lautman, který byl v sedmdesátých letech minulého století i v olympijském týmu s Markem Spitzem. Ani tato přeplavba ale neprobíhala úplně hladce. První červnový pokus totiž zhatilo špatné počasí, do Severního Irska se proto vrátili na podzim téhož roku. Další pokus ale skončil dřív než začal, v průběhu jízdy do Skotska se totiž tak nečekaně zhoršilo počasí, že se v polovině cesty museli vrátit zpátky do mariny. O čtyři dny později už se ale do vody dostali a byl to právě Scott Lautmann, který 28. září stanul na skotské pláži.
Tehdy poprvé své plavání spojili s charitativním projektem, kdy se jim podařilo vybrat peníze pro Maxe.
Tripple Crown
A jelikož s jídlem roste chuť, „staříci“ se rozhodli, že přeplavou Bristoll Channel, který není u nás až tak známý a do té doby ho žádný česká plavec ani štafeta nepřeplavala. Tento záliv spojuje Anglii s Walesem a spolu s výše zmíněnými úžinami tvoří tzv. Tripple Crown, kterou se může pochlubit jen pár plavců a dosud žádná štafeta na světě. A to i proto, že plavby zde nemají tak dlouhou tradici jako třeba kanál La Manche. Tato přeplavba ale byla unikátní i tím, že observera jim dělal Michal Štengl, autor tohoto článku, který s nimi absolvoval všechny přeplavby, sám přeplaval kanál La Manche sólo i ve štafetě a doprovod dělal mnoha jiným štafetám. Nejprve ho ale musela schválit asociace Bristol Channel Swimming Association.
A rozhodně to pro mě nebyla jednoduchá premiéra.
Z Walesu do Anglie
Ze tří možných tras si štafeta vybrala prostřední z Glenthorne v Anglii do Porthcawl v jižním Walesu měřící vzdušnou čarou 16 námořních mil, tedy cca 29 km, což je o cca 4 km méně než La Manche. Když pilot Aston Grindod oznámil, že musí kvůli proudům obrátit směr plavby z Anglie do Walesu (obvykle se plave obráceně), klukům se očividně ulevilo. V živé paměti ještě měli podobnou cestu vloni na start Severního kanálu, kdy se jim udělalo hodně zle. Cesta lodí na start měla trvat asi 30 minut namísto 1,5 hodiny.
„Musíme tu počkat asi půl hodiny na příliv, abychom se s lodí dostali co nejblíž k pláži,” oznámil nám Aston, což se ve výsledku ukázalo být horší než plout. Byli jsme totiž vystaveni napospas vlnám, které si s naší lodí dost pohrávaly. Takže ačkoliv všichni měli v sobě prášky proti mořské nemoci, bylo na nich vidět, že jim to houpání nedělá ani trochu dobře.
„Máte opravdu skvělé podmínky, lepší snad ani nemohou být. Tady na Bristolu totiž nikdy není úplně klidná hladina,” uklidňoval nás kapitán a my při pohledu na pro nás vysoké vlny pojali nedůvěru vůči jeho mládí.
Jako rozvodněná Vltava
Hlavně zpočátku se plavci museli poprat s extrémně silným proudem, který měl rychlost až devět uzlů, tedy asi 17 km/h. Jenom pro srovnání, Vltava v Praze má běžnou rychlost do 5 km/h. Jelikož jsme startovali v osm hodin večer bylo jasné, že většinu času poplaveme za tmy, což plavání komplikuje hlavně s ohledem na to, že plavec nevidí vlny a nemůže se na ně připravit.
„Fuj, to je hnus,“ zakřičel Petr Matěna, náš nejrychlejší plavec, když proplaval hejnem medůz. Na rozdíl od Severního kanálu naštěstí tyhle nežahaly, ale i tak to nebylo příjemné. „Bylo to, jako bych plaval želatinou, měl jsem je úplně všude i do pusy se mi ty potvory dostaly,“ stěžoval si na lodi. Po čtyřech hodinách, kdy se vystřídali nejrychlejší plavci, to vypadalo na snadnou záležitost. „Plavete na rekord, neskutečný,“ pochválil nás Aston. Idylka ale netrvala věčně…
Hrozí kolize s trajektem
Většině štafety je zle, někteří dokonce silně zvrací. Původně příznivé počasí se totiž postupem času dost zhoršovalo a vlny si s lodí dost pohrávaly. Když šel do vody jako šestý Pavel Kohout, který jako jediný plave prsa, vítr dosáhl nejvyšší intenzity a také vlny jsou čím dál větší. Aby toho nebylo málo, jen pár desítek metru za námi nás míjí velký trajekt a druhý máme před sebou. Vidíme z něj jenom světla a siluetu. „Je příliš pomalý, musí zrychlit, jinak budeme mít velký problém,“ říká mi vážným hlasem Aston. Snažíme se proto z lodi Pavla povzbudit, aby plaval rychleji, ale prsa bohužel nejsou v takových vlnách úplně ideální plavecký styl. Vidíme, jak maká, ale proti větru a vlnám nemá moc šancí. „Couváme, musí ven, pošlete tam dalšího plavce, jinak to budeme muset přerušit,“ dává jasný rozkaz Aston. Do plavek jde podruhé Petr Matěna a střídá Pavla, který musí svůj úsek po 32 minutách přerušit. Díky své rychlosti nás z hodně nebezpečné situace opravdu vyvedl, nicméně ačkoliv kapitán má vždy poslední slovo a zde udělal rozhodnutí kvůli bezpečnosti, tušili jsme, že to bude problém. Že je to proti pravidlům.
Plaveme na místě
V půl páté svítá, navíc pobřeží je už hodně blízko a také vlny se zklidňují. „Do cíle to máte 2,5 mil,“ zvedá nám náladu také Aston. Když jde do vody Ivan Landa, vypadá to, že to bude právě on, kdo vyleze v Anglii. Všichni mu to přejeme, protože to on dal dohromady celý nápad na „důchodcovskou“ štafetu. Na zdolání 1,3 mil na pobřeží má hodinu. „Jsou tady hodně silné proudy,“ mírní nadšení Aston a moc dobře ví proč. Protože po hodině nám hlásí, že to máme stále 1,3 mil na pobřeží. Hodinu jsme se nepřiblížili ani o píď, jenom nás proudy odnesly podél pobřeží.
Na Pavlovi je vidět, jak moc chce odčinit svůj nedokončený úsek a dává do toho maximum. Jenže dost často se příliš vzdaluje od lodi a snaží se nejkratší cestou doplavat na pobřeží. Jenže se dopouští základní chyby, protože směr plavby vždy určuje loď a plavec se jí musí „držet“. Samozřejmě ne doslova! Vidina cíle Pavla doslova fascinuje a na naše volání a gestikulaci nereaguje. Loď se proto vydává za ním. Břeh je před námi asi 100 m a my zoufale sledujeme, jak Pavlovi náhle docházejí síly. Navíc má necelých deset minut na to, aby to dotáhl do cíle. Jinak bude muset do vody znovu Petr Matěna, který už s tím ale nepočítal.
Přece to neskončí takový kousek od cíle
Pavel zkouší přejít z prsou do kraulu, tím ale situaci ještě zhoršuje. Obrací se na záda, aby si vydechl. Jenže místo toho, aby plaval soupaž znak, jenom bezmocně leží a není schopný pohybu. Proud ho navíc zanáší před špičku lodě, takže ho Aston nevidí a hrozí, že ho přejede. Na mě jako observera to samozřejmě vyvolává velký tlak, protože i tohle je důvod k tomu, aby štafeta svůj pokus nedokončila… Tak blízko cíle. Kluci proto na Pavla křičí, motivují ho, ale on jen bezvládně leží na zádech a není schopný ničeho.
Pohledem se dohaduji s pilotem, jak tuto situaci vyřešit. V tom stresu jsem si ani neuvědomil, jak rychle těch deset minut uteklo. „One minute to Change swimmers,“ křičím směrem na kluky a dávám tím najevo, že Petr musí do vody. Takhle rychle se „Mates“ nikdy do plavek nepřevlékl. Skáče do vody a těch pár metrů zvládá za dvě minuty. Vyškrábe se na kámen, vítězně zvedá ruce a siréna z lodi odtrubuje konec našeho pokusu. Stopky se zastavily na čase 11:37:52 hod. Pilot nám podle GPS ukazuje, že štafeta naplavala 22,9 nm, tedy 41 km.
Ze všech tří plaveb tahle stála nejvíc sil, nejvíc Pavla, kterého jsme museli doslova vytáhnout na loď. Jak nám přiznal, šel přes hranu a totálně se vydal. Ale i o tom je štafetové plavání, Jeden z všechny, všichni za jednoho!
Pro všechny to byla velká škola, pro plavce i pro mne. Jak jsme předpokládali, kvůli přerušení kontinuity střídání nám asociace tuto přeplavbu neratifikovala. Nicméně chlapi to nevzdávají a příští rok se na Bristol chystají znovu.
Charitativní přesah
Czech Youngsters 60+ opět spojili sílu s nadací ADRA a svým plaváním pomáhají shánět peníze pro Gitu Píšovou. Gitka je patnáctiletá slečna s velkými zdravotními obtížemi a i přesto, že je odkázaná na invalidní vozík, je plná života, miluje zpívání, malování a společnost druhých. Její maminka se o ni i mladšího brášku stará úplně sama, což je pro ni finančně velmi náročné. Proto „mladíci“ plavali i pro Gitku. Odkaz na příběh i na sbírku je zde: Gitka.